Výlet do Dallasu 2019 – Cesta – díl 1

Zhruba po roce se mi podařilo opět dostat na dovolenou do Dallasu. Tentokrát jsme zde s celou skupinou fanoušků Dallasu. Je nás dohromady dvanáct, přičemž pravých fandů Stars je nás sedm. Ostatní o tom zatím neví, že fandí Dallasu.

První problémy

Stejně jako loni jsme letěli z Vídně s přestupem v Londýně. Letos jsme ale neletěli přímo do Dallasu, ale do Austinu. Důvod byl jednoduchý, letenky do Austinu jsou levnější. Už od začátku nás začaly provázet problémy. Hned ráno, když jsme se chtěli odbavit u okýnka British Airways, bylo nám to znemožněno policejním zátarasem. Kompletace naší skupiny se také neobešla bez problémů. Pokus o získání palubního lístku v kiosku selhal. Naštěstí nás o chvíli později odbavili u vedlejšího okýnka. Po nezbytné bezpečnostní kontrole a následném čekání jsme se konečně dostali do letadla.

Čas odletu byl už dávno pryč a my stále čekali. Důvodem byl silný vítr, který nás provázel celou cestu. Díky tomu jsme nestihli další letadlo, kterým jsme měli s hodinovou prodlevou odletět do Austinu. Takže zmatek a hledání náhradního řešení. Vedoucí naší výpravy Tomáš Drozd nalezl okénko, u kterého nám sehnali náhradní spojení. Měli jsme letět do Chicaga a odtam do Austinu. Namísto o páté odpolední se ale náš plánovaný přílet posunul na jedenáctou hodinu večerní. Během našeho putování londýnským letištěm jsme prošli nejen obvyklou bezpečnostní kontrolou zavazadel, ale i dvojnásobnou kontrolou našich cestovních dokladů. Dva naši spolucestující byli vybráni k podrobnějšímu imigračnímu pohovoru, ale prošli bez problémů.

Další zpoždění a ztracené zavazadlo

Let do Chicaga probíhal celkem v pohodě. Namísto American Airlines jsme letěli s United Airlines. Servis byl v pohodě, dokonce bych řekl i o kousek lepší než u American. Přistání v Londýně i v Chicagu bylo trošku divočejší (bál jsem se jako prase), ale zřejmě to bylo díky tomu povětrnému počasí. I na příletu do Chicaga jsme měli zpoždění, ale asi jen půl hodiny. Bylo to prý kvůli silnému protivětru. Po přistání následovala imigrační kontrola. Takže naskenovat pas a otisky prstů u samoobslužného kiosku a hurá do nekonečné fronty. V Chicagu i v Austinu měli na letišti silnou bezplatnou Wi-fi a tak jsme mohli krátce poreportovat naši polohu i situaci přátelům a známým. Po kontrole imigračního pracovníka jsme se vydali hledat odbavené kufry, které měly být přesměrovány z Londýna. Ten můj jsme bohužel nenašli. Pracovník u výdeje nám po načtení čárového kódu oznámil, že tento kufr se na letišti v Chicagu vůbec nenachází.

Následoval tedy přesun k dalšímu terminálu, odkud nám letělo letadlo do Austinu. Asi čtvrthodinku jsme čekali na autobus a pak s ním asi čtvrthodinku jeli. Terminál byl vskutku daleko a cesta pěšky nepřipadala do úvahy. Po příjezdu do terminálu další bezpečnostní kontrola. Tentokrát i s vyzutými boty. Při kontrole mimo jiné sundáváte hodinky, pásek u kalhot, pokrývku z hlavy, věci z kapes. Z batohů vyjmete všechny počítače, telefony, foťáky nebo kamery. Nesmím zapomenout na tekutiny kterých můžete vézt jen 10 krát 100 ml. Cokoliv tekutého navíc  vám bude zabaveno. Také pokud jste si koupili pití, seberou vám ho. Je to velice otravná procedura a pokud ji během cesty absolvujete třikrát máte toho plné zuby. Připočítejte imigrační prohlídku a několik dalších kontrol dokladů a jste nasraní a utahaní.

Let do Austinu

Letadlo do Austinu mělo původně odletět v 19:46 a kdyby to tak skutečně bylo, tak nám opět uletělo. Všechny přesuny a kontroly v Chicagu totiž trvaly téměř dvě a půl hodiny. Nakonec jsme odletěli zhruba ve 23:50 prože stále foukal silný vítr a řízení letového provozu let několikrát odložilo. Tenhle vnitrostátní let byl co se týče komfortu letu asi nejlepší. Vlastní start jsem následkem únavy zaspal a po probuzení jsem nevěděl, jestli letíme nebo stojíme. Letěli jsme. Turbulence v podstatě žádné, přistání perfektní.

Cesta do Dallasu

Po příletu do Austinu následovala reklamace ztraceného kufru a čekání na ranní otevření půjčovny aut. Po bezproblémové cestě do Dallasu jsme se konečně ubytovali v našem hotelu v Richardsonu. Namísto spánku jsme šli rovnou na snídani a pak teprve na kutě. Večer nás čeká první společný zápas proti Las Vegas, ale o tom, zas někdy jindy.