Q & A s Brendenem Morrowem
3. listopadu 2005
Reportéři DallasStars.com si tentokrát povídali s útočníkem Brendenem Morrowem.
Čeká Vás druhý měsíc sezóny, jaký je Tvůj odhad výsledků Stars v měsíci říjnu roku 2005?
Až do teď jsme hráli nevyrovnaně a nebyli jsme schopni odehrát šňůru tří či čtyř dobrých zápasů. Jak říkám, o tohle se budeme snažit. Je teprve začátek sezóny, loni jsme nehráli a myslím si, že lze podobné výkyvy jako byl tento očekávat i v budoucnu.
Vypadá to, jako byste měli problémy s vyrovnaností. Na co je třeba si dát pozor, abyste nebyli nevyrovnaným týmem?
Nejlepším řešením je tvrdá práce. Vysoká pracovní morálka pomůže odstranit nevyrovnanost, která nás momentálně trápí. Každý z nás udělá za večer nějakou tu chybu, ale je to o tom, jak zareagujete na chybu, která muže být důležitá.
Kdo je Ti v týmu a v lize nejblíže?
Moje přátelství s Martym (Marty Turco – pozn. red.) se datuje ještě z doby, kdy jsme spolu hráli za Kalamazoo. Po několik let jsme spolu spávali na pokojích a nyní bydlíme jen dvě minuty od sebe v Coppellu. Vyrůstali jsme spolu a ke Stars jsme se připojili taky ve stejnou dobu. Naše přátelství je tedy velmi staré.
Existuje několik lidí, kteří věří, že se jednoho dne staneš kapitánem. Co si o tom myslíš?
Uznání je první slovo, které mě napadlo. Je to jen písmeno (C), ale ukazuje na to, že tví spoluhráči k Tobě vzhlíží a že jsi vůdce týmu. Není to něco, o čem celou dobu přemýšlíš, ale kdyby se to stalo, tak by to bylo skvělé. Rozhodně by to však nezměnilo styl mé hry nebo přípravy na ni.
Jaké vlastnosti si myslíš, že by měl dobrý kapitán mít?
Musíš mít chuť a zanícení, které je nezbytné, abys vyhrál. Vyrovnanost výkonů je důležitá, a to jak doma, tak venku. Steve Yzerman je momentálně jedním z nejlepších vůdců, ale to není kvůli jeho dovednostem, ale díky jeho každodennímu nasazení a vysoké pracovní morálce. Má v sobě skrytého válečníka, který z něho dělá skvělého vůdce.
Nedávno jsi zaznamenal stý gól Vaší kariéry v NHL. Když jsi do NHL v roce 1999 vstoupil, myslel jsi, že téhle hranice dosáhneš?
Asi bych měl říci, že mí rodiče a má rodina. Můj bratr mě neustále postrkoval vpřed, když jsem byl mladší. Spoluhráči mi také hodně pomohli, když jsem sem přišel. Joe Nieuwendyk, Mike Modano a Brett Hull, to byli hráči, kteří mě naučili vyhrávat. Také s námi hráli bojovníci typu Mikea Keana, Briana Skrudlanda a Guy Carbonneaua. Od těchto hráčů jsem se naučil, co je zapotřebí k tomu, abych vyhrával. Je těžké nabudit se na každý zápas, ale tihle hráči měli 36 či 37 roků a stále byli připraveni na úplně každý zápas jejich dvacetileté kariéry. Hodně jim dlužím.
Tobě a Tvé ženě Anne-Marie se 2. července 2004 narodila dcera Bryella. Co to pro Tebe znamenalo jako pro člověka a hráče zároveň?
Doufám, že jsem moc nevyměknul. To by byl přesný opak toho, co potřebuji. Doufám, že mi to přinese více trpělivosti. Doma můžu být příjemný a něžný k dětem, ale pořád musím hrát se zápalem, chodit před branku a hrát na hraně. Myslím si ale, že čas od času hraji bezmyšlenkovitě a když se ohlédnu zpět, tak vidím, že kdybych měl více trpělivosti, tak bych možná hrál lépe. Doufám, že tohle tedy přenesu i na led.