Ohlédnutí za playoff 1999 – Sabres – část čtvrtá

Finále Stanley Cupu. Třetí účast klubu ve finále, přičemž v obou případech byl ve finále předchůdce Dallas Stars, klub Minnesota North Stars. A v obou případech to skončilo prohrou. Do třetice všeho dobrého?

Game 2: První zápas Stars prohráli v prodloužení. Bylo tedy třeba vyhrát game 2. Tlak byl obrovský, ale dallaský tým byl v podobné situaci již několikrát. A nebylo to snadné, neboť jsme opět prohrávali. Prosadil se Peca. Legrační bylo, jak Stars chodili do Haška tělem, vysekávali mu hokejku, apod. Korunu tomu dal sudí Fraser, když Haškovi řekl, ať si nepřidělává starosti a raději zůstane v brance, že to tak pro něho bude lepší a vlastně i pro sudí, a Haškovi předem poděkoval, pokud tak učiní. Prosadil se Langenbrunner a pak Ludwig, který jak se tradovalo, dal naposledy gól v playoff Vezinovi. Skvěle hrající Žitnik ale vyrovnal. A blížilo se prodloužení. Navíc se zranil Modano a už se do zápasu nevrátil. Modana nahradil Hrkac a právě on nahrál Hullovi na vítěznou branku. Ta přišla těsně před konce zápasu, Hull to trefil parádně, o tyč. Hašek si myslel, že se puk odrazil ven, ale opak byl pravdou. Do prázdné branky při velkém tlaku Buffala pak upravil na 4:2 Hatcher, který se vracel z trestné lavice.

Game 3: Modano naštěstí mohl hrát, ale v průběhu první třetiny se zranil pro změnu Hull. Trápilo ho koleno, navíc měl problémy s třísly. Opět se proti nám prosadil Stu Barnes. Opět jsme prohrávali.  Obrat v zápase zařídila formace Joea Nieuwendyka, on sám dal dvě branky. Na vítěznou branku mu nahrával Langenbrunner a jeho příhra, na tu koukám s otevřenou pusou do dneška. Další moment, který si pamatuji asi nejvíc, neb podobná přihrávka se jen tak nevidí. Čtvrtý zápas nám nevyšel. Stars udělali dvě chyby a Sabres z nich dali dvě branky, za nás skóroval Lehtinen. Chambers s Ludwigem byli u obou branek a u obou udělali velké chyby. Hvězdy měly na konci zápasu velký tlak, ale druhá branka nepřišla. Skrudland řval na Pecu, aby příště někoho hitoval taky zepředu. Peca se v této sérii uchýlil k řadě záludností, hlavně sekání hokejkou do nechráněných míst. Ale to k tehdejší hře patřilo.

Game 5: Game 5 byla opět zásadní. Buffalo bylo lepší, nás držel jako vždy Eddie Belfour. Klíčové bylo střídání formace Joea Nieuwendyka, kdy Langenbrunner byl faulováním hrála se tak přesilovka, která nám tento zápas asi vyhrála. Skvělou příhrou se blýskl Modano a Sydor ještě lepší střelou do růžku. Další moment, na který nemohu zapomenout. Jinak Haška překonat nešlo, než precizní střelou či dorážkou. Další šanci jsme neproměnili. Ještě lepší byla ale pojišťovací branka na 2:0 těsně před koncem, kdy tlak Buffala narůstal. Modano skvěle vybojoval puk a přikopl ho Matvichukovi, který parádně nahrál Verbeekovi, ten blafákem nedal Haškovi šanci. Důležitá výhra. Stars měli matchball a byli jeden zápas os zisku cenné trofeje.

Game 6:  Šestý zápas začali Stars celkem dobře. Navíc se brzy prosadil kuriózním gólem Lehtinen. A jak říkal komentátor: „The Dominator turned ordinary!“ Ale spíš si myslím, že to byla skvělá práce Lehtinena než cokoli jiného. Ve druhé třetině Buffalo pořádně kousalo, nás ale držel Eddie Belfour. Anebo jeho tyč. Nakonec se ale Buffalo dočkalo i vyrovnání. Zubov se dostal omylem na led, hráli jsme v 6 hráčích. Zubov rychle odjel a hráči byli trošku dál od sebe. Toho využil Stu Barnes a bylo srovnáno. 1:1. Ludwig brance lehnutím do střely nezabránil. Byla parádně umístěná, k tyči. Poté už to bylo kdo s koho. Ale ani jednoho gólmana nešlo překonat. Eddie chytal snad životní zápas. Hašek nebyl o nic pozadu. Co mi utkvělo v paměti z tohoto zápasu je pověrčivé poťukávání Hatchera na hokejku. Na střídačce hodně vokální Skrudland a Keane. Taky si hodně pamatuji frustraci Carba po obdržené brance, jak o tyčku rozbil hokejku a jak pak v prodloužení po zmařené šanci mlátil hokejkou o mantinel. Hašek byl prostě oříšek. Přiváděl útočníky k šílenství. Však víme, jaké to bylo v Naganu. Na druhé straně trefil tyč obránce Patrick. Už druhá v tomto zápase, Eddie měl kliku. Nakonec se ale Stars prosadili, pajdající Hull vstřelil nejdůležitější branku v historii klubu. Sice byl jednou bruslí v brankovišti, ale vzhledem k tomu, že byl v držení puku, nehrála tato skutečnost žádnou roli a gól platil. Stejně jako všechny góly, byl přezkoumán videorozhodčím, ten gól potvrdil. Po několika letech, kdy Stars NHL dominovali, se konečně dočkali vytoužené trofeje. Všichni ti hráči, kteří toužili po tom, aby přesvědčili všechny své kritiky o tom, že jsou vítězi.

Zajímavé taky bylo, že náš tým z roku 1999 byl v podstatě hotov před začátkem sezóny. Posilou jen do počtu se stal jen Derek Plante, který přišel právě z Buffala. Však na něj taky bučeli, když zvedl nad hlavu Stanley Cup a projel se s ním po ledě.

Není pochyb o tom, že Joe Nieuwendyk a Eddie Belfour byli nejdůležitějšími hráči Stars. 10 z 11 branek Joe Nieuwendyka znamenalo vyrovnání či vítěznou branku. Eddie Belfour v podstatě neměl žádné slabší výkony, jen 1 či 2 branky byly jeho. Třeba ta Demitrova. Nieuwendyk vytvořil rekord NHL, když 6 z jeho branek bylo vítězných. Mluvilo se o tom, že novináři hlasovali o vítězi The Conn Smyth Trophy na konci třetí třetiny Game 6, a proto ji dostal Nieuwendyk. Kdyby se však hlasovalo až po zápase, možná by ji dostal Belfour. Mike Modano sice vyhrál bodování Stars, nicméně se prosazoval spíše v zápasech, které Stars prohráli, a vyloženě Stars táhl jen ve finále. To odehrál i se zlomeným zápěstím, které si poranil v Game 4.

Stars nicméně hráli jako tým, a proto také pohár vyhráli. Tento tým byl jeden z nejlepších v historii NHL, lepší byl snad jen tým Detroitu z roku 2002. To už za Red Wings hrál i Hašek, Hull, či Robitaille. Buffalo však bylo až překvapivě vyrovnaným soupeřem. Postupem série se dokonce zdálo, že má víc sil, a čím delší série bude, tím to pro ně bude lepší. Paradoxní bylo, že přesně tohle říkal Hitch před šestým zápasem série s Avs, že by nám mělo vyhovovat, ale tam zřejmě šlo o psychickou stránku věci, zatímco tady se postupně ukazovalo, že mladší tým Sabres byl plný sil, zatímco veteránům Stars docházely, navíc Modano i Hull měli zdravotní problémy.

Zásadní také bylo, že klíčoví hráči zůstali víceméně zdraví. O rok dříve nám chyběl Mike Keane a Joe Nieuwendyk a v sérii s Detroitem to bylo zásadní. Keane v roce 1999 podal výborný výkon, Nieuwendyk podal nejlepší výkon své kariéry, byl na vrcholu sil. Oproti tomu Modano s Hullem byli daleko lepší v playoff 2000.

Tým z roku 1999 a jeho sestavení budiž inspirací pro změny, které nás v následujících letech čekají. Stačí získat 4 či 5 klíčových hráčů, kteří budou podávat kvalitní výkony a mít zásadní vliv na chod kabiny Hvězd. Za jak dlouho ale kapitán Stars zvedne Stanley Cup nad hlavu, to je zatím ve hvězdách…