Colorado bez problémů pokořilo Dallas Než samotná série Colorada s Dallasem začala, nešetřila zámořská média superlativy. Měla k tomu i patřičný důvod. Dallas se utkal v posledních pěti letech s Coloradem dvakrát. Dvakrát ve finále Západní konference a v obou případech dokázal postoupit. Všichni byli napjatí, zda dokáže tento kousek zopakovat i napotřetí.
I když se kádry obou týmů od poslední série notně obměnily, karty byly rozdány jasně. Colorado mělo vládnout ofenzívou a Dallas výbornou obranou. Skutečnost však byla zcela jiná.
Dallas přijel do Denveru s mizernou bilancí na ledě soupeřů a s odhodláním alespoň jeden zápas vyhrát. Taktika byla na papíře vymyšlena dobře. Trenéři Stars zamýšleli donutit hráče domácích nahazovat puky do útočného pásma. Tím eliminovat jejich vynikající přechod do útoku. Marty Turco měl následně puky sbírat a se svojí výbornou technikou hole se starat o kvalitní rozehrávku. Nic z tohohle se však skutečností nestalo. Forvardi domácích zaváželi puky do třetiny doslova jak se jim zlíbilo. Nápaditý pohyb a výborné bruslení domácích dělalo Dallasu velké potíže.
Výsledkem bylo dvoubrankové vedení z kterého se Dallas již nedokázal vzpamatovat. Když ve třetí třetině přidal třetí branku kapitán Joe Sakic, zmohli se hosté jen na zkorigování z hole čtvrtého centra Niko Kapanena.
Pro druhý zápas se vrátil do notně promíchané sestavy Dallasu Scott Young. Numminena nahradil mladík Trevor Daley. Domácí trenér Tony Granato neměl pro změny v sestavě důvod. Vítězná sestava se mění jen zřídka.
Změny přinesly do hry Dallasu mírné oživení. Výsledkem bylo vedení po rychlém brejku Pierre Turgeona s Mikem Modanem. Hosté se ale neradovali dlouho. Domácí přeřadili na vyšší rychlost, do přestávky otočili vývoj utkání dvěma přesilovkovými trefami a pak už se jen vzdalovali a vzdalovali. Pět gólů v síti Marty Turca bylo jen milosrdným vyjádřením herní převahy Laviny.
Dallas tak odjížděl z Denveru s nepořízenou. Jindy neprostupná defenzíva byla v troskách. Ofenzivní síla jindy úderné formace Brenden Morrow - Jason Arnott - Bill Gurein byla eliminována na nulu a brankář Turco zůstával zcela napospas domácím ostrostřelcům, kteří se k jeho smůle mýlili jen velmi málo. První a druhá formace vedené Peterem Forsbergem a Joe Sakicem obstarávaly ofenzivní sílu. Třetí Grattonova skvěle přikrývala největší Hvězdy Dallasu.
Třetí utkání začalo velmi podobně jako to předchozí. Hvězdy na svém ledě vedly a přesně podle tradice ztratily vedení velmi brzy. Laviny opět do první přestávky stačili skóre otočit. Ve druhé třetině nabídl Dallas hostům dvě přesilovky. První ještě dokázali domácí ubránit, tu druhou již nikoliv. Dvě přesilovky v celém zápase a jeden vstřelený gól, ve třech zápasech pak celkově čtvrtý. Chcete snad lepší důkaz o výborné hře Colorada v početní výhodě?
Dallas ale dokázal to co v základní části již několikrát. Vstal z mrtvých. Konečně se dokázali hráči dostat před branku a vytvořit dostatečný tlak na Aebischera. Když je pak podržel brankář, dokázali dotáhnout zápas do prodloužení. V něm již po necelých třech minutách rozhodl benjamínek Steve Ott.
I ve druhém domácím zápase dokázal Dallas smazat dvoubrankovou ztrátu, kterou si hosté vytvořili jak jinak, než při nestejném počtu hráčů na ledě. Jeden gól dali hosté v přesilovce a jeden v oslabení. V prodloužení se pak celá série zřejmě definitivně zlomila. Domácí nedokázali zužitkovat drtivou převahu. Ve druhém prodloužení tak ukončil utkání opět mladíček, tentokrát však v dresu Avalanche. Pohotovou a nadmíru přesnou střelou vyhnal z klece nejen pavouky, ale i Turca. Marek Svatoš nahradil na pravém křídle druhého útoku nevýrazného Selänneho a trenérům se odvděčil měrou vrchovatou.
Rozhodující utkání pak jakoby z oka vypadlo tomu druhému. Dallas opět vedl a Colorado opět skóre otočilo. Tentokrát ovšem druhý gól nestihlo do přestávky, ale až těsně po ní. Jak jinak jí mohlo Colorado dosáhnout než v přesilovce. V závěrečné části pak konečné skóre jen přikrášlilo.
Poslední krok, který bývá nejtěžší pomohl měrou vydatnou uskutečnit Marek Svatoš. V Denveru již delší dobu vhodně kombinují dravé mládí se zkušeností starších hráčů Sakica a Forsberga. Jejich filozofie přináší kýžené ovoce v podobě velkého výkonnostního růstu (Milan Hejduk, Alex Tanguay, Chris Drury).
Když si postupně srovnáme předvedené výkony obou týmů v jednotlivých činnostech, zjistíme, že o postupu Avalanche nemohlo být sebemenších pochyb.
Ofenzivní řady Colorada procházely jindy obávanými defenzivními valy z Dallasu jako nůž máslem. Hýřily pohybem, nápadem i nasazením. Vytvářely si šance mnohem vyloženější než jejich Texasští kolegové. Z každého útoku hrozilo Turcovi přímé nebezpečí, každou chvíli se musel obávat nápadité kombinace, tvrdé střely nebo třeba důrazné dorážky v předbrankovém prostoru. Arnottova formace, která právě bezprostřední blízkosti gólmana zpravidla dominuje zcela vyhořela. Nejlepší střelec Bill Guerin se neprezentoval v celé sérii ani jedním gólem.
Právě výborná defenzíva Laviny toho totiž Hvězdám příliš nedovolila. Šikovnými trejdy o Ossi Vänäänena s Boughnerem vyztužená obrana zvládala s výjimkou třetího zápasu ofenzivní nájezdy Dallasu snadno a bez větších problémů. Nadevšechny pak vynikal skvělý Rob Blake. Výsledkem sice byla spousta střel mířících na Aebischera, která jej však mohla překvapit jen zřídka. Drtivá většina pokusů totiž mířila od modré čáry nebo od mantinelů, tedy z uctivé vzdálenosti. Předbrankový prostor byl pro hráče Stars v podstatě tabu.
Zato tradiční defenzivní opory Stars kupily chybu na chybu. Zejména Richard Matvichuk se Sergejem Zubovem doslova excelovali. Špatná poziční hra, slabá rozehrávka a v podstatě nulový důraz před bránou. Netřeba ve výčtu nedostatků pokračovat.
I David Aebischer dokázal svého protějška zastínit a nikterak se při tom nezapotil. Již druhé play - off v řadě nedokázal Marty Turco potvrdit svoje výborné výkony ze základní části. Svůj tým s výjimkou třetího utkání nejenže nepodržel, ale měrou nemalou se zasloužil o ukončení série již po pěti utkáních. V tom posledním se stal jeho neslavným hrdinou, když dvě velice laciné branky daly domácím rozhodující náskok.
Velice dlouho, v podstatě celou sezónu se spekulovalo o kvalitách Davida Aebischera. Vedení se pojistilo před jeho selháním angažováním kvalitní dvojky v osobě Tommyho Sala. Vůbec jí však nebylo třeba. Otázkou však zůstává, nakolik dokázal Dallas Abbyho prověřit.
V čem ale byla dominance Laviny největší, byly speciální formace. Při nestejném počtu hráčů na ledě nasázelo Colorado celkem devět branek z devatenácti. Sedm jich bylo z přesilových her a dvě z oslabení. Při pěti hráčích na ledě Colorado mnohem lépe bruslilo, z výborného pohybu pak plynul dostatek času a rozvahy na řešení všech herních situací. Při hře speciálních formací se pak tahle hlavní přednost ještě více umocňovala.
Prohra s Coloradem sama o sobě by nebyla pro Dallas žádnou velkou ostudou. Kdyby k ní ovšem došlo zcela jiným způsobem. Lavina v celé sérii jasně dominovala. Když potřebovala vstřelit gól, stalo se, ubránit oslabení, dosáhnout gólu smrtícím brejkem, nápaditou kombinací nebo důrazem před brankou. Nic pro ně nebyl problém. Jen s malými výjimkami měli vývoj série pevně v rukou. Dallas odchází ze scény nejen poražen, ale přímo pokořen a to takovým způsobem který již hodně dlouho nepamatuje.
A Colorado? Má na to, aby dokráčelo až k vysněnému cíli? To se dnes odváží tvrdit jen málokdo. Po první sérii se to nezdá nemožné. Dallas ovšem jeho schopnosti ani zdaleka neprověřil. To bude muset ale udělat tým zcela jiný. Tým kterému nechybí dravost, odhodlání, sebeobětování a vůle po vítězství. Ani jeden z těchto atributů totiž Dallas nepředvedl.
Počet shlédnutí článku:
350584
Web4U | Redakce | Převodovka | RSS | Propagace | Reklama u nás | Mapa
© Loga a známky NHL, týmu Dallas Stars a ostatních týmů jsou ochrannými známkami NHL Enterprises nebo jejich vlastníků.
