Mike Modano nejlepším americkým střelcem všech dob
17. 3. 2007 je datum, které se zapíše do dějin amerického hokeje. Mike Modano vstřelil v zápase proti Nashville Predators svou 502. a 503. branku. Překonal tím rekord Joe Mullena a stal se tak nejlepším americkým střelcem historie.
Jeho tým ovšem v zápase neuspěl. Navíc byl ošklivým faulem zraněn zadák Stephane Robidas, jenž následně upadnul do bezvědomí. A tak rekordmanovy vzpomínky na svůj historický zápas nebudou určitě příliš příjemné.
Mike Modano
Z američanů mu už nyní zbývá dohnat jen Phila Housleyeho, který si za svou kariéru připsal 1 232 bodů. Modanovi k dorovnání této mety zbývá 15 bodů.
Mike Modano
Mike Modano si v průběhu své kariéry vybudoval pověst jednoho z nejkomplexnějších hráčů NHL. Není taky divu, že na něj lidé pohlížejí jako na největší ikonu klubu Dallas Stars, ne-li celé hokejové Ameriky.
Ve svých názorech upřímný a nebojácný chlapík z Livonie, kterému 7. června bude už sedmatřicet let, hokejově vyrůstal v Detroitu. Ve svých šestnácti letech se dostal do kanadského města Prince Albert (provincie Saskatchewan), sídla místních Raiders. Zde si mohl vylepšovat své schopnosti a tím tak zvýšit šanci na úspěch mezi profesionály svého milovaného sportu.
Sen se mu splnil v roce 1988, kdy si jej vybrali skauti týmu Minnesota North Stars. Jako jednička tehdejšího draftu nebyl v jednoduché situaci. Nejenom, že se od takovýchto hráčů čeká vždy jen to nejlepší, Modano byl navíc teprve druhým rodilým Američanem vybraným z prvního místa na draftu. Před ním se to podařilo pouze Brianu Lawtonovi.
Modano se u Raiders (v jejichž dresu po draftu odehrál ještě jednu sezónu) prezentoval jako ryzí útočník. Jenže North Stars chtěli po Modanovi něco víc než jen střílet góly. Tehdejší trenér klubu Bob Gainey stavěl svůj kádr na poctivé defenzivě. Bránit v týmu museli i útočníci. Když v něm měl 191 cm měřícího a přes 90 kg vážícího forvarda, přišlo mu zbytečné, aby takovéto proporce využíval jen ke střelbě branek.
Mike Modano
První sezóna v NHL se mu povedla báječně. Hned v úvodním zápase vstřelil svůj první gól. Bylo to do sítě Glenna Healyho, gólmana New York Islanders. Na konci ročníku měl ve statistikách rovných 75 bodů (29+46), což mu vyneslo nominaci do All-Rookie týmu a byl také nominován na Calder Trophy. Ve statistice +/- měl ale nepěkných -7.
V následujícím ročníku 1990/91 už dokonce okusil atmosféru finále Stanley Cupu. North Stars v něm ovšem narazili na velké favority – Pittsburgh Penguins. Pens své ambice potvrdili výhrou 4:2 na zápasy.
V roce 1993 se klub přesunul do Dallasu a zkrátil své jméno na Stars. Změna vzala za své i u Modana. Ten se texaskému publiku zavděčil 93 body získanými v 76 zápasech. Obhájil tak bodový zisk z minulého roku. Záporné body ale sbíral i nadále – na konci sezóny jich měl dohromady 8.
Velká změna přišla s výměnou trenéra. Ken Hitchcock, jemuž v roce 1996 Gainey dobrovolně uvolnil post hlavního trenéra, do týmu vnesl čerstvý vzduch. Měl z neúspěšného Dallasu udělat prvotřídní tým, k čemuž mu měl dopomoci mimo jiné právě také Mike.
U něj dokončil to, s čím Gainey (v té době GM Stars) začal. Udělal z něj kompletního útočníka, jenž umí jak skvěle útočit, tak i dobře bránit. Jako nejsilnější argument lze vzít Modanovy statistiky z první “hitchcockovské” sezóny. V ní si připsal neuvěřitelných 43 kladných bodů v hodnocení +/- (dosud jeho osobní maximum). Nutno dodat, že k tomu přidal i 83 kanadských bodů (35+48), což bylo v takovéto kombinaci přímo úžasné.
Mike Modano
Finále Stanley Cupu. Moment, o kterém sní každý hokejista. Série zápasů, ve kterých jde o všechno.
Modano si vybojoval druhou příležitost. Nebyl již tím mladíkem, který se má ještě co učit. V době největšího triumfu už byl kompletním hokejistou, který navíc měl tu možnost hrát po boku takových hvězd jakými byli např. Brett Hull, Jere Lehtinen či Joe Nieuwendyk.
Skvěle poskládaný celek z Texasu vyhrál poprvé a zatím naposled trofej ze všech nejblyštivějších. Modano si v tomto play–off připsal skvělých 23 bodů (5+18), stal se tak nejlepším nahrávačem vyřazovacích bojů.
Hned příští rok se hráčům Stars povedlo do finální části celé sezóny probojovat znovu. V sérii proti New Jersey Devils ovšem padli a ani Modanův obhájený 23. bodový zisk z minula jim k tomu nepomohl.
Náruživý hráč golfu a tenisu si za celou svou kariéru zažil také jedno opravdu “černé” období. Na začátku sezóny 2003/04 se dostal do finančních problémů. Navíc se také stal novým kapitánem mužstva, které se potýkalo s obrovskými výkyvy. Musel řešit spoustu věcí, které s hokejem přímo nesouvisely. Jeho statistika na konci tohoto chmurného ročníku vypadala velice slabě: 44 bodů (14+30) v 76 odehraných zápasech, -21 bodů v “tabulce pravdy”.
Z krize se naštěstí dokázal dostat. Snad i díky výluce. Jedno je však jisté: základní část sezóny 2005/06 pro něj byla opět úspěšná. Dokázal se vrátit do starých kolejí, i když se to možná nečekalo. V play-off ovšem jeho tým vyhořel hned v prvním kole.
Letošní ročník je pro něj již 17. ve stejném klubu (včetně sezón za North Stars). Taková oddanost jednomu dresu je v celé NHL velmi vzácná. I když měl Modano chvilky, kdy se čekalo že z Dallasu odejde (před výměnou trenéra v roce 1996), stejně nakonec neodolal a ve svém klubu zůstal.
Vedení si jej taky pořádně cení. Vyplácí mu jeden z nejvyšších platů v týmu ve výši 4,25 milionu dolarů. V době kdy odehrál 1 000. zápas a získal 1 000. bod, byl obdarován mohutnou motorkou s názvem “Big Dog”.
Pocty z největších se mu dostalo ve městě Westland, které leží nedaleko Modanova rodiště. Zde po něm dokonce pojmenovali hokejový stadion.
Se svým klubem získal řadu trofejí, včetně zmíněného Stanley Cupu. S národním týmem získal v roce 2002 stříbrnou olympijskou medaili, v roce 1996 vyhrál Světový pohár. Ovšem individuální ocenění tomuto šestinásobnému účastníkovi All-Star Game stále uniká.
Pokud se mu bude v letošním play-off dařit tak jako v posledních dnech, určitě se tím rapidně zvýší týmové šance na úspěch, podobný tomu z roku 1999.
