Proč hraje Rob DiMaio v prvním útoku
Zdá se Vám, že nemá Rob DiMaio v prvním útoku co dělat? Jste na omylu. On tam totiž právem patří! Přináší do hry důležité aspekty. Bojovnost, nasazení, dobrou defenzivu. Není to jen pes obranář. Dokáže nebezpečně zaútočit a má i dobrou finální přihrávku, což dokázal v zápase proti Anaheimu. Nalákal na sebe dva hráče a přesnou příhrou našel na kruhu osamoceného Modana.
Právě ten si DiMaia nemůže vynachválit. Může se totiž více soustředit na ofenzivu. A právě tam Modana potřebujeme, protože ve hře dozadu letos vůbec nevyniká. Co je však na Dimaově hře nejpůsobivější, je jeho schopnost střílet důležité branky zrovna v období, kdy tým hraje mizerně. A střílí je třeba i ze čtvrté formace. Vždy, když se týmu nedaří, můžete se na Roba spolehnout.
Není přece třeba, aby za každou cenu hráli v první formaci pouze hráči zvučných jmen. Je pěkné mít skvělý první útok tak jak tomu je třeba ve Vancouveru. Není ale lepší mít čtyři vyrovnané útoky, z nichž každý bude dobře bránit a bude navíc schopen rozhodnout zápas?
Lehtinen – Modano – DiMaio
Morrow – Arnott – Guerin
Ott – Turgeon – Oliver
Barnes – Kapanen – Downey
Takhle nějak byly složeny útoky v posledním zápase s Minnesotou. Vítězný gól vstřelil Stu Barnes, který nastupoval povětšinou s Kapanenem až jako čtvrtý v pořadí. Ještě si stále myslíte, že není lepší mít čtyři vyvážené útoky?