Deset otázek na Dona Sweeneyho
15. září 2004
Reportéři DallasStars.com si tentokrát povídali s veteránem Donem Sweeneym. O jeho největších hokejových momentech, o mladých hráčích na soupisce Stars či o tom, co hodlá dělat po ukončení hokejové kariéry.
Prodloužil jste u Stars smlouvu o jeden rok. Jaké jsou Vaše pocity?
Jsem rád, že jsem zde mohl zůstat a věřím, že se nám příští sezónu v playoff povede lépe. Působení v Dallasu mi dalo novou motivaci. Poprvé jsem hrál jinde než v Bostonu, což mi dodalo nové síly. Všichni tady jsme připraveni v létě tvrdě pracovat, aby měl tým v nadcházející sezóně dobré výsledky.
Co se podle Vás musí stát, aby byl Dallas příští sezónu kandidátem na zisk Stanley Cupu?
Podívejte, na minulou sezónu se můžete dívat hned ve třech rovinách. Uprostřed se nám dařilo, takhle asi jsme podle předpokladů měli hrát celou dobu. Ke konci základní části jsme však vypadli z rytmu, dost jsme prohrávali a to nás provázelo i v playoff. Propad na začátku sezóny nás nakopl k dobrým výkonům v její prostřední části, v té době jsme patřili k nejlepším týmům v lize. Aby pro nás byla příští sezóna úspěšnější, musíme si takovou výkonnost udržet celý rok. Nemůžeme si dovolit dlouhodobější výpadky. Ty nás bohužel v uplynulé sezóně stály úspěch v playoff.
V hodnocení +/- jste v uplynulé sezóně skončil v klubu na druhém místě. Celou sezónu jste si navíc udržoval stabilní výkonnost. Myslíte si, že jste svou spolehlivou hrou lidi v Dallasu překvapil?
No, já si myslím, že očekávání funkcionářů klubu, narozdíl od mých, nebyla tak vysoká. Takže pro ně to překvapení určitě bylo. Já měl na sebe poměrně vysoké nároky, chtěl jsem být týmu užitečný na ledě i mimo něj. To se mi povedlo tak napůl. Když nevyhráváte, nikdy se necítíte tak, jako že jste splnil všechny své úkoly. Ale i tak cítím, že jsem týmu někde vypomohl. Přinesl jsem do obranných řad zkušenost, pomohl jsem vychovávat mladé hráče. Když jsem do klubu před rokem přicházel, všem jsem říkal, že si chci svými výkony vysloužit respekt spoluhráčů, trenérů, funkcionářů i fanoušků. Takovou cestu musí podstoupit každý hráč, který přichází do nového klubu.
Jaké hlavní rozdíly vidíte mezi působením v Bostonu a v Dallasu?
Jsem hrozně rád, že mohu v Dallasu hrát. Komunikace s vedením klubu a trenéry je tady báječná, to zároveň vede k dobrým vztahům i mezi hráči samotnými. Pro hráče, který dlouhou dobu strávil na jednom místě, je vždy hodně těžké najít řeč s fanoušky nového klubu. Fanoušci v Dallasu mě však přivítali skvěle, jsou opravdu báječní. To byl asi největší rozdíl. Lidé v Bostonu už mě znali, tady si na mne museli lidé teprve zvykat.
V příští sezóně začne nahoře několik mladých obránců, myslím tím třeba Trevora Daleyho či Johna Erskina. Co konkrétně Vy se snažíte dělat, aby jste jim v jejich určitě nelehkých začátcích co nejvíce pomohl?
Trevor i John budou příští sezónu kmenovými hráči základního kádru. Oba se ještě mají v čem zlepšovat a oba toho jsou schopni. Johna minulou sezónu sužovala zranění, ale podle mého mínění je na NHL připraven. Trevor byl letos nahoře poprvé, byla to pro něj taková maturita a příští sezónu by jsme u něj mohli vidět velké pokroky. Je mu teprve dvacet a ještě v lecčems se může zlepšit. Oba mají ještě všechno před sebou. Oba chtějí nabízenou šanci využít a být lepšími a lepšími. Navíc jsou to oba fajn kluci, kteří jsou hodně snaživí.
Nejlepší utkání, v jakém jste kdy hrál?
První utkání finálové série Stanleyova poháru v roce 1990, které se rozhodovalo až ve třetím prodloužení. Sice jsme toto utkání nakonec prohráli, ale i tak to pro mne byl zatím největší hokejový zážitek.
Kam pojedete letos s rodinou na dovolenou?
Léto strávíme v New Hampshire, v našem plážovém domku. Poté co jsme strávili skoro celý rok tady v Dallasu, se tam už velmi těšíme. Být mezi kamarády a známými tvářemi je vždycky fajn. Alespoň pro děti určitě.
Vystudoval jste ekonomii na Harvardu. Co Vám studia dala?
Hodně, navíc to byly báječné časy. Předtím, něž jsem přišel na Harvard, jsem absolvoval přípravku, která mi hodně pomohla. Připravila mě na budoucí studia akademicky i sportovně. Navíc Harvard je báječná škola. Pro mě osobně byla studia propojením dvou světů - toho studijního a hokejového. Měli jsme báječný hokejový tým, navíc jsme byli jedním z věkově nejmladších univerzitních týmů. V druhém roce mého studia jsme se dokonce probojovali až do semifinále universitní soutěže, kde jsme podlehli klukům z Michigan State. Na univerzitě jsem našel spoustu kamarádů, pokoj na kolejích jsem sdílel s jedním géniem na matematiku a tak někdy pro mě bylo hodně obtížné pochopit, co vlastně říká. Uvažoval totiž úplně v jiných dimenzích než běžný člověk. Celá studia pro mě byla cennou zkušeností a jsem rád, že jsem je mohl prožít právě na Harvardu.
Jste velkým golfovým nadšencem, hlavně mimo sezónu. Plánujete, že se letos v létě zúčastníte nějakého velkého golfového turnaje?
Nic takového neplánuji. Ani mi nepřijde, že mám teď volno. Snažím se totiž držet fit a dobře se připravit na nastávající sezónu. Na velké turnaje bude čas po skončení kariéry. Asi se v létě zúčastním nějaké golfové akce, ale spíše menší. Nejspíš i někteří kluci z týmu mě budou chtít v golfu porazit, ale to budou jen takové kamarádské souboje. Nic velkého.
Kdy plánujete pověsit brusle na hřebík a co hodláte po ukončení kariéry dělat? Čím se vlastně potom chcete živit?
Cítím, že chci u hokeje nějakým způsobem zůstat. Ale ještě nevím na jaké pozici. Možná si udělám trenérskou školu a začnu trénovat. Možná bych i mohl dělat hokejového komentátora u nějaké televizní společnosti, ale na takové místo asi nebude snadné se dostat. Ale určitě by mě ta práce velmi lákala.
Použité zdroje: Dallas Stars.com
Překlad článku: Kamil Šamulák
Počet shlédnutí článku
10748097