Q & A se Stu Barnesem
Rozhovor z 9. února 2006
Reportéři DallasStars.com si tentokrát popovídali s asi nejuniverzálnějším hráčem Stars a velkým srdcařem Stu Barnesem.
Jaké sporty jsi provozoval, když jsi vyrůstal? A proč a kdy jsi začal hrát výhradně hokej?
Když jsem vyrůstal, hrál jsem fotbal a baseball a také některé školní sporty jako volejbal a basketbal. Koncentrovat na hokej jsem se začal, když mi bylo čtrnáct nebo patnáct. Mí rodiče byli skvělí v tom, že chtěli, abych dělal hodně sportů a užíval si to co nejvíce a o ty „vážné“ věci, abych se staral až později.
Jaké sporty hraješ rád teď?
Trochu hraji golf. Občas si zahraji hokej, fotbal a baseball jen tak na ulici se svými dětmi. Dobře se při tom bavíme.
Kdy sis poprvé uvědomil, že by sis mohl zahrát v NHL?
Asi když se kolem mě začali pohybovat scouti z juniorských lig. Tehdy jsem poznal, že by se něco podobného mohlo stát. Nemyslím si však, že existuje nějaký pevný bod, odkdy jsem si myslel, že se ze mě stane profesionální sportovec.
Jakou roli hráli Tví rodiče při získávání prvních sportovních zkušeností?
Nejdůležitější bylo, že mě rodiče vždy povzbuzovali, abych hrál nejlépe a užíval si to. Tyhle věci jsou hodně důležité. Na jednu stranu si to musíte užívat, na straně druhé tomu ale musíte dát naprosto vše. Mí rodiče si vždycky zjišťovali, jestli to či ono dělám naplno. Vždy mě drželi při zemi a zajistili, že jsem věci dělal tím správným způsobem.
Jakou radu bys dal mladým sportovcům?
Nejdůležitější je, aby to člověka bavilo. Jít na vzduch a pořádně si to užít. Sport je zábava, jsou to hry a ty by měly být zábavné. Hraj naplno a nejlépe, jak umíš.
Jak se vyrovnáváš s neúspěchem?
Nejde vyhrát každý zápas, který hraješ. Výhry a porážky jsou součástí hry, ale pokud jsi hrál naplno a odvedl poctivou práci, tak jsi připraven na další zápas. Je třeba zůstat soustředěný a příliš mnoho o sobě nepochybovat.
Jak obvykle vypadá Tvůj den, když hraješ zápas?
Ráno máme rozbruslení, potom si dám na oběd kuře a těstoviny. Pak si na hodinku zdřímnu a pak už jedu na stadión. Rozcvičím se, připravím si hokejky a pak už hrajeme.
Jaké to je hrát v NHL?
Je to zábava. Kromě toho, že je to naše práce, tak je to taky pořádný byznys, ale myslím, že zábava je taky velmi důležitá. Všichni máme ohromné štěstí, že můžeme hrát hru, kterou milujeme až za hrob. Jsou okamžiky, kdy musíš být vážný a soustředěný a kdy musíš odvést spoustu tvrdé práce. Ale i to je velmi příjemné a v průběhu dlouhé sezóny se musíš umět zasmát.
Co si musíš v průběhu sezóny odepřít?
Myslím, že jedna z věcí, které musíš pro hokej obětovat je, že se musíš určitých věcí vzdát. Nehraješ tolik golfu, kolik chceš a pořád si musíš hlídat, co jíš. Zaměřuješ se na to zůstat zdravý a obětuješ hodně času, který bys jinak strávil doma s rodinou. I tohle je součást této práce.
Co bys dělal, kdybys nebyl hokejistou?
Již od dětství jsem si představoval, že budu hokejista, takže opravdu nevím. Doufám, že by to bylo něco, kde bych si užil hodně legrace.
Co rád děláš, když máš nějaký volný čas?
Baví mě hrát golf, trávit volný čas doma se svou rodinou a užívat si zdejšího příjemného texaského podnebí.
Koho by jsi vybral jako hokejový vzor pro děti?
Vybral bych Rona Francise, který letos skončil v NHL po mnoha a mnoha letech. Hrál jsem s ním v Pittsburghu a on byl profesionálem ve všem, co dělal. Byl skvělým hokejistou a tvrdě pracoval. Byl respektován a byl velkým vůdcem. Jako profesionální hokejista odvedl po všech směrech ohromnou práci.
Jaké to je, když vidíš, že nějaký fanda má na sobě dres s Tvým jménem? A co říkáš na skandování Tvého jména na stadiónu?
Je to super. Máme štěstí, že se nám v našem sportu dostane velké množství podpory. Když má na sobě někdo dres s Tvým jménem, tak to je opravdu krásné. Máme velké štěstí, že tady v Dallasu máme tak skvělé fandy a snad jim i my budeme přinášet radost. A slyšet, jak lidé skandují „Stuuuuuu“ je famózní. Na tuhle věc jsem měl štěstí. Od té doby, co jsem se sem přistěhoval, se ke mně lidé chovají velice pěkně.