25. 4. 08 Shrnutí série s Ducks a některé další zajímavosti D. Brunclík

Stars si mohou oddechnout. Letos konečně přešli přes první kolo playoff. Navíc předvedený výkon byl více než uspokojující. Stars jdou posledních pár let nahoru, letos to jen potvrdili.

Porazit Ducks si navíc i zasloužili, neboť soupeře přehráli snad ve všech aspektech hry. Ducks nebyli lepším týmem ani v jednom jediném zápase, při troše dobré vůle byli vyrovnaným soupeřem ve dvou z celkem šesti zápasů. Hlavním problémem Ducks byla neschopnost vstřelit branku, tento problém je trápil v podstatě celou sezónu a ani v playoff tomu nebylo jinak.

Kdo stojí za úspěchem Stars v prvním kole?

Poděkování fandů by mělo patřit generálním manažerům Brettu Hullovi a Lesu Jacksonovi, kteří před uzávěrkou přestupů provedli výměnu roku. Brad Richards byl v souboji s Ducks klíčovou postavou. Mike Smith, ani Jussi Jokinen, týmu nechyběli. A paradoxně nechyběl ani Jeff Halpern. Stars totiž dokázali náskok vždy udržet. Speciálně třetí třetiny zvládli Stars parádně. Navíc dali šanci několika mladým hráčům a urychlili tak jejich vývoj. Jde o hráče jako je Eriksson, Fistric, Grossman, Niskanen a nakonec přece jen i Lundqvist. Jackson se navíc podílel i na draftování těchto mladíků.

Velkou zásluhu má i bývalý generální manažer Stars Doug Armstrong. To on se rozhodl podepsat většinu veteránů v týmu. Věřil, že ještě mají co nabídnout. Modano, Lehtinen, Barnes, a další rozhodně nezklamali, ba naopak. Navíc do týmu přivedl Ribeira, což byla pro Stars nejlepší výměna předešlé sezóny. I výměna Norströma vypadá každý rok v době playoff velmi dobře. Hagmana Stars získali téměř zadarmo, Ribeira taktéž. Robidase jsme podepsali jako volného hráče a podepsali s ním několikaletou smlouvu, nicméně až letos se jeho smlouva jeví jako velmi výhodná. Jeho průměrný plat 1,5 milionu dolarů na sezónu se ještě vloni zdál mnoha lidem jako příliš vysoký. Nyní už všichni víme, že každý dolar je plně zasloužený. Velkou důvěru vložil Doug Armstrong i do Marty Turca, který však optimální výkony v playoff podává až v posledních dvou sezónách.

Snad ještě větší zásluhu má trenér Dave Tippett, který svůj defenzivní systém dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Důležité navíc je, že se mu přizpůsobili i hráči jako je Richards, Ribeiro a další hráči, kteří díky němu nyní mají i více brankových příležitostí. Dave Tippett je díky předešlým neúspěchům Stars v playoff mezi fandy Stars zatracován, nicméně nelze si nevšimnout jeho skvělé práce. Jak dokázal začlenit nové hráče do týmu, jak zacelil díry po odchodech některých z nich, jak mistrovsky složil útočné formace, jak dokázal předčít trenéry na druhé straně barikády při nasazování formací proti sobě, jak do týmu během těch několika let dokázal zapracovat mladé hráče, atd.

Složení formací (sám jsem hru na tři centry v základní části propagoval) je geniální v tom, že ve druhé i třetí formaci jsou minimálně dva hráči schopní vyhrát buly. Výjimkou je jen první formace, kde je jen jeden specialista na tuto činnost.

Hvězdy

Lze na některého hráče Stars při chválení zapomenout? Nelze. Všichni hráči hráli velmi dobře. Většina hráčů měla v sérii i nějaké slabší chvilky, většinou se však jednalo jen o ojedinělá pochybení.

Obrana

Z obrany je třeba vyzvednout výkony Stephana Robidase, neboť ten nasbíral šest bodů v šesti zápasech, nedělal žádné chyby, hrál spolehlivě, tvrdě do těla a dokázal rozpumpovat přesilovku Stars. Zajímavostí je, že letos vstřelil svůj první gól v playoff v kariéře. A že to byl gól důležitý! Dalším významným pilířem obrany byl Mattias Norström, což je zejména pro kabinu Stars důležitý článek. Je hráči respektován a pro mladší obránce Stars představuje vzor. Pár chyb sice udělal, naštěstí se to týkalo jen jednoho zápasu, v těch ostatních byl perfektní. I on vstřelil v playoff svou první branku v kariéře, přidal i asistenci, čímž vyrovnal svůj bodový rekord v playoff za celou svou dosavadní kariéru v NHL, teď to ale zvládl v šesti zápasech. Fantasticky hrál i Niklas Grossman, tvrdě, pozičně dobře, nechyboval a dobře doplňoval Robidase. Nebyl sice příliš vidět, ale jeho příspěvek v obraně byl nezanedbatelný. Velmi dobře hrál i Trevor Daley. V playoff dokázal zapomenout na některé slabší výkony ze základní části a celou sérii odehrál v podstatě bez větších chyb. Využíval zejména svého dobrého bruslení. Boucher toho v playoff moc neodehrál, nahradil ho mladý bek Mark Fistric, který se ukázal ve velmi dobrém světle. Hrál agresivně, což bylo proti Ducks potřeba. V každém zápase, do kterého nastoupil, dokázal několik šancí soupeře zblokovat, obvykle šlo o zásahy v klíčových okamžicích zápasu. Náhrada tedy více než dobrá. Nejslabším článkem obrany byl Matt Niskanen, který ve dvou či třech zápasech nepůsobil zrovna nejistěji, nicméně ani on neudělal žádné velké chyby. Niskanen má teprve 21 let, letos odehrál svlj první zápas v NHL, na občasnou chybičku má tedy nárok. Ve čtvrtém a šestém zápasu série, tedy v rozhodujících zápasech, hrál i on velmi dobře. Klid mu dodával Mattias Norström, jeho kolega z obrany. Pokud byl Niskanen nejslabším článkem obrany Stars, o mnohém to svědčí, neboť Niskanen hrál mnohem lépe než většina obránců Ducks. Přestože tedy na pomyslném žebříčku skončil úplně dole, bylo tomu tak jen proto, že ostatní obránci Stars hráli tak famózně. Hvězdná obrana Ducks nesnesla s tou dallaskou srovnání, což je věc nevídaná. Pronger, Niedermayer, Schneider, O’Donnell, Beauchemin. Dallaské mládí dokázalo předčít tyto zkušené hráče, a to navzdory faktu, že polovina obránců Stars hrála své první playoff v kariéře.

Útok

Opět nelze jinak než chválit. Útok Stars byl lepší než útok Ducks. Výhoda Hvězd spočívala především v tom, že měly tři vyrovnané formace. Všechny tři dokázali skórovat, což bylo pro Ducks velkým problémem. Randy Carlyle nenašel účinný recept, jak tyto tři formace zpacifikovat. Nutno poznamenat, že čtvrtá formace Stars si moc nezahrála. Carlyle zkusil po prvních dvou či třech zápasech nasazovat na první formaci Stars obranu ve složení Pronger-Niedermayer, což neslo své ovoce v tom, že první řada Stars přestala téměř bodovat. O to větší prostor ale měly ostatní formace. V šestém zápase tyto dva opět rozdělil, vrátil se tedy ke složení obrany, jak hráli v prvních zápasech série. Proč se k tomuto kroku odhodlal, když se jim na začátku série nedařilo a naopak po složení té superobrany se to změnilo k lepšímu? Odpověď je jasná. Důvodem byla hra druhé útočné formace Dallasu. Richards s Erikssonem byli totiž k neudržení a Carlyle se proto rozhodl dát jednoho hvězdného beka do každé obranné dvojice.

Mike Ribeiro dokázal v šesti zápasech nasbírat osm bodů (jednu chvíli dokonce vedl kanadské bodování playoff), poctivě se vracel, hrál i do těla, navíc se oproti základní části zlepšil na vhazování. Ribeiro na konci základní části tak trochu skomíral, na playoff se však dokázal opět vyhecovat. Dostal novou smlouvu, musel tedy dokázat, že je jí hoden. Dosud mu totiž playoff v jeho kariéře moc nevycházelo. Je vidět, že Dave Tippett z něj udělal o mnoho lepšího hráče, než který přišel do Dallasu z Montrealu.

Jere Lehtinen vloni v playoff nezískal v sedmi zápasech ani bod, letos jich nasbíral v šesti zápasech šest. Spolupráce s Morrowem a Ribeirem mu evidentně svědčí. Morrow odvedl přesně to, co se od něj čekalo. Ducks se na něj zaměřili, znepříjemňovali mu život, jak to jen šlo, o to více prostotu zbylo na Lehtinena s Ribeirem. Morrow si připsal také bod na zápas, navíc svůj tým táhl. To on si vynutil klíčové vyloučení v šestém zápase série, to on nastartoval Stars svými přesilovkovými brankami ve třetím zápase, atd. Stejnou bodovou bilanci má i Mike Modano. Ten se ukázal jako velmi dobrý bránící centr. Přijal roli, kterou kdysi v Dallasu zastával Guy Carbonneau a i když je Modano úplně jiný typ hráče než současný trenér Montrealu, tak například v rozhodujícím šestém zápase, odvedl při bránění výsledku velmi dobrou práci. Modano hrál velmi dobře pozičně, vyhrával buly, nastupoval i na přesilovce a oslabení, navíc i slušně bodoval. Letos je na něm po dlouhé době vidět chuť do hry, vypadá to, že věří, že by to letos mohli Stars dotáhnout hodně daleko. Jeho formace s Barnesem a Ottem vstřelila všechny čtyři vítězné branky, což svědčí o mnohém. Ott hrál hodně do těla, Barnes předváděl jeho klasickou nenápadnou, ale velmi důležitou hru. Nejlépe hrál v těch nejdůležitějších okamžicích. Čtvrtý a šestý zápas byl z jeho strany nejlepší.

Samostatnou kapitolou je lajna Brada Richardse. Richards vypadá úplně jinak, než v základní části. V playoff se z něj stal o třídu lepší hráč. To byl přesně ten důvod, proč ho Stars získali. Navíc dokázal probudit do té doby nevyrovnaného a nezkušeného Erikssona. Kdo by tušil, jak dobrý může tento mladý Švéd být? Doslova parádně k nim zapadl Joel Lundqvist, který sice v základní části nic zvláštního nepředváděl, ale kdo ho viděl v loňském playoff, věděl, co od něj může čekat. I když má letos jinou úlohu, zhostil se jí opět skvěle. Vloni nastupoval v checking line s Barnesem a Halpernem, letos nastupuje ve druhé útočné formaci, nicméně hra do těla, poctivé bránění a občasné buly patří do jeho repertoáru i letos.

Marty Turco

Netřeba jeho výkon komentovat. Pár branek by sice asi sám nejraději vrátil zpět, nicméně byl pro Stars a jejich hodně mladou obranu uklidňujícím prvkem. Dával jí klid a jistotu, navíc hodně vypomáhal při rozehrávání puků. Jeana-Sebastiena Giguera předčil, i když Giguere kromě těch prvních dvou zápasů nechytal zrovna špatně. Rozhodně to ale nebyly ty výkony, díky kterým získal Conn Smyth Trophy pro nejužitečnějšího hráče playoff z roku 2003.

Marty Turco letos pokračoval v loňském (doslova nadpozemském) výkonu. Letos sice nemá tak dobré statistiky, nicméně ty nejsou pro postup dál důležité. Důležitá je v kolonce výhry číslovka 4. Jednoduše řečeno, Marty Turco byl Marty Turco v tom nejlepším slova smyslu.

Zajímavosti

Marty Turco si připsal jeden shut out, od druhého ho dělilo jen osm vteřin. Vloni si během sedmi zápasů jedné série playoff připsal tři čisté konta, čímž vyrovnal rekord NHL. Průměr branek ztlačil na 2,01 branky na zápas, procentuální úspěšnost zákroků se zastavila na čísle 91,2%.

Obránci Ducks měli před touto sérií za sebou 570 zápasů playoff, zatímco obrana Stars měla na svém kontě zkušenosti jen z 90 zápasů, z toho polovinu měl na svém kontě Mattias Norström.

Stars dokázali využít 26,3% přesilových her, což je po Calgary druhá nejlepší bilance v playoff. Momentálně nejlepší mezi zbývajícími osmi týmy. V základní části měli Stars úspěšnost přesilovek těsně nad 18%.

Dallas vyhrál 50,5% všech buly, v základní části to bylo 50,4%.

Zajímavá je statistika výher, pokud tým vede po první, respektive druhé třetině. Pokud Stars vedli po první, ale i po druhé třetině, nikdy zápas neprohráli.

Hvězdy v průměru vstřelili 3,33 branky na zápas, v základní části to bylo jen 2,89. Inkasovali v průměru 2,17 branky na zápas, v základní části to bylo 2,49.

Stars vystřelili na soupeřovu branku v průměru 31,3 střely. V základní části bylo toto číslo o 5 střel na utkání nižší.

Stars dovolili Anaheimu vystřelit na branku Marty Turca v průměru jen 23 střel, v této statistice jsou Stars mezi všemi týmy v playoff nejlepší. V základní části dovolili soupeřům o 3 střely na branku na utkání navíc.

Stars zakončili první kolo playoff sérií dvou domácích výher v řadě. V posledních letech věc nevídaná. Z posledních sedmi domácích zápasů vyhráli Stars jen jeden.

Domácí zápasy Hvězd byly vyprodány, pokaždé se do haly vtěsnalo 18.532 fanoušků.

Reklama

Marken.cz

VHS, DVD, ročenky, životopisy, kroniky, zkrátka vše z NHL, Evropy, Extraligy a reprezentace
www.marken.cz

25. 4. 08 Shrnutí série s Ducks a některé další zajímavosti D. Brunclík

Kdo stojí za úspěchem Stars v prvním kole?

Hvězdy

Obrana

Útok

Marty Turco

Zajímavosti

Stanley Cup 2008

Weblog

Posledních deset spotů

Reklama

Marken.cz

Odkazy