Druhá část o Deportivu je zde:
A situace v právě skončené sezóně?
Deportivo se po většinu sezóny pohybovalo dole, ale třeba mezi 20. a 22. kolem 2x vyhrálo a 1x remizovalo a trochu odskočilo ostatním v sestupovém pásmu. Jak se později ukázalo, bylo to více než důležité, protože mezi 23. a 36. kolem tým ani jednu nevyhrál (!!!), připsal si jen 7 remíz a 7 proher. Zabral až v úplně možné chvíli – v předposledním kole porazil doma Levante 2:0.
Situace před posledním kolem:
Cordoba a Almería byly jistými sestupujícími. Zbývalo vyřešit tajenku „třetího do party“.
Granada 34 bodů (hostila Atlético Madrid), Deportivo 34 bodů (jelo na Barcelonu), Eibar 32 bodů (hostilo jasně poslední Cordobu). S Granadou má Depor horší vzájemné zápasy a čekaly se jasné 3 body pro Eibar. Co z toho plynulo: Depor musí na Barce bodovat.
A jak to celé dopadlo:
Granada – Atlético Madrid 0:0 (nemám moc rád takové ty konspirační teorie, ale četl jsem, že to byl dost nezáživný fotbal a oběma klubům se bodík náramně hodil a zároveň i stačil – Granadě k udržení a Atléticu Mdrid ke 3. místu)
Eibar – Cordoba 3:0 (to se všeobecně čekalo – tým, který bojoval o bytí a nebytí a navíc doma x poslední tým tabulky, jasně sestupující, motivací asi nepřekypoval takže výsledek bez překvapení). Jestli Deportivo neuhraje alespoň bod, jde opět po roce do II. ligy. Že by opět třetí sestupové Déjà vu za sebou se stejnými okolnostmi? Závěrečné kolo, těžký soupeř, nutnost bodovat, další výsledky hrály proti Deportivu. To mě fakt fascinuje... Sice měla Barca titul už jistý, ale hrála před vlastními fanoušky, poslední zápas v lize, poslední zápas Xaviho za Barcu, chtěli uspět i vzhledem k očekávanému finále Poháru i Ligy mistrů. Sice třeba chytal 3. brankář a obrana i záloha nehrála v nejsilnějším složení, ale celý zápas odehráli Messi (dal obě branky), Neymar a místo Suáreze hrál Pedro, ale to je taky kvalita.
Ještě v 66. minutě Deportivo prohrávaol 0:2, ale nakonec vyrovnal na 2:2 (5. a 59. Messi - 67. Lucas Perez, 76. Salomao) a remízu udržel až do konce! Sestup odvrácen, z té trojice padá Eibar. Já jsem optimista, ale realistický, nelítám v oblacích, takže se klidně přiznám, že jsem Deportivu v tomto zápase moc nevěřil. Ale to bylo celkem logické – soupeř Barcelona, nutnost bodovat, venkovní bilance Deporu, bilance z posledních zápasů Deporu, špatné zkušenosti z posledních kol... O to větší radost jsem pak měl. Takže se jim na tomto místě omlouvám. :-)
Je třeba si zas a opět uvědomit, jak opravdu tenoučká je někdy hranice mezi úspěchem a neúspěchem, mezi setrváním a sestupem, mezi nebem a peklem... Dlouhodobá soutěž, 38 kol a o udržení nakonec rozhodne jeden jediný bodíček...
Ještě chci poznamenat, že kdyby Deportivo prohrálo a tím pádem by sestoupilo, že by to nebylo prostě jen proto, že jeli v posledním kole na Barcelonu. Tak to prostě „jen“ vyšlo losem a kdyby prohráli, ty body mohli (a měli) získat jinde. Napadají mne 2 příklady: 34. kolo – ostudná prohra s Elche u nich 0:4 a 35. kolo – jen domácí remíza se zraněními sužovaným Villareallem 1:1. Plus ta dlouhá série 14 mačů bez výhry.
Ale i na tu bídu tu musím napsat, že se tam zrodilo pár nečekaných a ubojovaných remíz v té dlouhé sérce:
30. kolo: doma Cordoba (kterou měli jasně porazit): v 55. minutě dostali gól, v 69. minutě červenou kartu, ale v 87. minutě se podařilo vyrovnat. Nakonec byli rádi za bodík.
31. kolo: venku San Sebastianem: dvakrát prohrávali, ale dvakrát vyrovnali, podruhé to bylo v 78. minutě, konečný stav 2:2.
36. kolo: venku Bilbao (které hrálo toho času velmi dobře): remíza 1:1, Depor vyrovnával v 93. minutě. Jak o tom teď přemýšlím, tenhle bod byl strašlivě důležitý.
Třetí a závěrečná část trilogie bude přidána zítra.