Deset otázek na Stevea Otta
14. července 2004
Redaktoři serveru DallasStars.com si tentokráte povídali se Stevem Ottem a to především o jeho budoucí roli v týmu, jeho vzorech v mládí a o jeho velkém gólu v uplynulém playoff.
Hodně lidí tady v Dallasu mluví o tom, že v příští sezóně budete hrát v týmu větší roli. Cítíte to jako výzvu? Těší Vás to?
Samozřejmě, takové řeči člověka vždycky potěší. Minulý rok jsem ukázal jen kousek z toho, jaký můžu být. Umím hrát i něco jiného, než co jsem byl nucen hrát uplynulou sezónu. To se po mně chtěla především tvrdá hra, ale to je jen malá součást toho, co všechno umím. Mám na to hrát v některé z prvních tří formací. Můžu se zlepšovat. Každou novou sezónu beru jako novou výzvu, v každé chci být lepší a lepší.
V čem se ještě můžete zlepšit?
Například, minulou sezónu jsem měl na kontě pouze dvě branky. Cítím, že bych měl v tomto směru týmu více prospět. Určitě mám na to, abych střílel více branek. Co se týče individuálních schopností, na kterých bych měl zapracovat, viděl bych to asi takto: potřebuji zlepšit střelu a nabrat na váze, abych byl silnější a abych mohl soupeřit s vyššími protivníky. To jsou věci, na kterých bych měl pracovat nejvíc. Chtěl bych být hráčem, který hraje chytře i tvrdě. To jsou důležité atributy pro dnešní hokej.
Přibližte nám, jaké to bylo, když jste v prodloužení třetího utkání série prvního kola playoff proti Coloradu vstřelil vítěznou branku?
I teď, když jsem zpátky v Ontariu, se mě všichni ptají na stejnou věc. Byl to zatím nejdůležitější gól mé kariéry. Byl to můj jediný gól v playoff, takže není divu, že je i nejvíce oceňován. Nejenže jsem se cítil skvěle, že jsem dal týmu velké vítězství, ale i osobně mě tak důležitý gól hřál na srdíčku. Slova nemohou popsat ty úžasné okamžiky, které jsem v té chvíli cítil.
Jak vidíte svou budoucnost v dresu Hvězd? Jakou roli by jste měl v budoucnu plnit?
Strašně rád bych byl někdy v budoucnu jedním z lídrů týmu. Jak na ledě, tak v šatně. Už teď jsem jedním z nejhlasitějších hráčů v kabině. Na ledě ze sebe vždy odevzdávám maximum a v tom bych chtěl jít ostatním příkladem i v budoucnu. Přál bych si, aby za mnou mladí chodili pro rady. Chtěl bych být takovým hráčem, jakým je teď třeba Jere Lehtinen. Hráčem, který hraje dobře na obou koncích kluzištích, který umí skórovat i ideálně nahrát.
Pocházíte z Kanady, což je naprosto odlišné místo od Texasu. Co byste mohl říci o Dallasu?
O Kanaďanech se ví, že jsou hodně přátelští a veselí. Když jsem šel poprvé tady v Dallasu do restaurace, poznal jsem, že to samé je možno říci i o Texasanech. Jsou velmi ochotní, přátelští a rádi poznávají nové lidi. O to je to tady pro mě lehčí.
Co budete dělat v létě?
Budu se ženit, takže teď máme se snoubenkou (pozn. red.: bude si brát Michael Leightonovou, brankářku ženského hokejového týmu Chicago Blackhawks) hodně starostí ohledně zařizování svatby. Navíc mám v úmyslu přes léto na sobě hodně pracovat, potřebuji trochu zesílit, takže následující tři měsíce pro mě budou docela náročné.
Kdo byl Vaším sportovním idolem v době, kdy jste vyrůstal?
Wayne Gretzky, zcela jasně. The Great One byl výjimečným hokejistou. Když jsem vyrůstal, běžel každou sobotu na národním kanále pořad Hockey Night in Canada a skoro každý týden se vysílal zápas Oilers. Začínalo se vždy v jedenáct večer, já sice jako malý kluk musel chodit spát již v osm hodin, ale otec mě vždy před začátkem utkání vzbudil. Znamenalo to pro mě strašně moc, že jsem mohl zůstat tak pozdě vzhůru a sledovat Gretzkyho v akci.
Kdy poprvé jste si zašněroval brusle a vyjel na led?
Měl jsem dva, možná tři roky, když jsem se poprvé dostal na led. Ve čtyřech už jsem hrál ve svém prvním hokejovém týmu. Navíc otec každou zimu dělal na dvorku led a tak jsem měl každý den kde bruslit. Když jsem byl úplně malý, bral jsem si sebou vždy židličku a s ní se učil bruslit.
Kdyby jste mohl vykonávat jakoukoli profesi, neberme teď v potaz kariéru hokejového hráče, co by jste chtěl dělat?
Vždycky jsem si přál být bojovým pilotem. Být pilotem velkého dopravního letadla mě nikdy nelákalo, ale mít jako bojový pilot vlastní letadlo a bránit svou vlast, to je přece skvělé.
Na dresu máte 29. Proč?
Dali mi ji, když jsem do Dallasu přišel. V juniorech jsem měl 14 a s tímto číslem se mi hodně dařilo. Nosil bych ho i teď, ale bohužel ho v Dallasu má již Stu Barnes, takže já ho už nemohl dostat. Tak mi dali 29.