Q & A s Joelem Lundqvistem
Rozhovor z 27. června 2007
Na otázky reportéra DallasStars.com odpovídal švédský útočník Joel Lundqvist.
Jak bys popsal emoce během svého prvního zápasu v NHL?
Během toho zápasu jsem byl hodně nervózní. Vše, co bylo spojeno s přesunem do prvního týmu, bylo stresující. Od toho telefonátu až po cestu letadlem do Dallasu, to vše bylo tak trochu stresující. Nejlepší na tom bylo, že jsme ten zápas vyhráli, odehrál jsem něco kolem 15 minut, takže to byl celkem dobrý start. Příležitost jsem dostal okamžitě a dali mi i hodně prostoru. Poté se mi až tak úplně nedařilo, putoval jsem několikrát na farmu a zase zpátky, nicméně když tu sezónu hodnotím jako celek, tak si myslím, že jsem se hodně naučil.
Svůj první gól v NHL si určitě musíš pamatovat. Jak se to přihodilo a co jsi v tu chvíli prožíval?
První gól jsem dal doma v lednovém zápase proti Calgary, kdy za ně chytal Miikka Kiprusoff. Byl tam puk vyražený do strany, já jsem k němu přijel a vstřelil ho do branky. Nebylo to nic výjimečného, ale pochopitelně tím, že je to můj první gól v NHL, tak tím to pro mě výjimečné bylo. Byla to pro mě i tak trochu úleva, protože jsem měl na kontě jen pár nul. Moje úloha v týmu byla tady odlišná od role, kterou zastávám v Iowě. Tady jsem takový ten tvrdě pracující hráč. Samozřejmě, že je skvělé, když dám gól, ale moje role tady není být střelcem, ale spíše brouskem.
Uvědomuješ si, že jsi svůj první gól v NHL vstřelil do branky střežené Miikkou Kiprusoffem, jedním z nejlepších gólmanů v NHL?
No, ani ne. Jasně, že je hodně dobrej, ale já měl spoustu šancí i proti jiným gólmanům. Nezáleželo na tom, kdo chytal, ale jestli to tam spadlo. Když si na to zpětně vzpomenu, tak jsme se všichni hodně pobavili nad faktem, že se to stalo Finovi. Švédové a Finové mají mezi sebou takovou rivalitu, takže to do toho perfektně zapadá.
Ve Tvé nováčkovské sezóně se Ti hodně dařilo ve formaci se Stu Barnesem a Jeffem Halpernem. Jak moc Ti spolupráce s nimi vyhovovala?
Jsou to skvělí chlapíci. Hodně spolu na ledě mluvíme a pomáháme jeden druhému. Oba dva jsou velmi zkušení, takže je dobré, že s těmi dvěma hned od počátku spolupracuji. Všichni tři jsme si herně velmi podobní. Všichni tři tvrdě makáme a dobře bráníme. Opravdu rád s nimi hraji, zapadl jsem k nim. Všichni tři máme podobnou mentalitu, neboť jsme všichni tři začínali na centru a hráli v různých herních situacích. Jednoduše řečeno, jsou to skvělí hráči, já se o ně nemusím starat. Mohu se soustředit jen a jen na svou roli v týmu, svoji práci a občas, když můžeme, tak si vzájemně vypomůžeme.
Tvůj styl hry je popisován jako fyzický, severoamerický. Jak jsi k tomu přišel?
Vždycky jsem byl dříč, a to je prostě styl hry, který momentálně praktikuji. Když jsem byl mladší, tak kdekoli jsem hrát, všude jsem patřil k nejlepším střelcům, nicméně vždycky jsem uměl i útočit, i bránit. Když jsem hrál ve švédské lize, tak tam byla hra odlišná. Svou úlohu sehrála větší ledová plocha, je to prostě jiná hra. Není možné se pořád snažit někoho trefit tělem, protože tam je to mnohem těžší. Vloni, když jsem hrál za národní tým, tak byla ta hra mnohem rychlejší a více podobná hře v NHL. Měl jsem spíše obranné úkoly a na starosti hru do těla, to mě připravilo na podobnou roli tady.
Jak moc Ti pomohla přítomnost švédského asistenta trenéra Ulfa Dahlena v tom přechodu na severoamerický styl hry?
Je to super, hlavně pro mě a pro Louie (Erikssona). Přišli jsme sem a všechno bylo nové, on nám v minulé sezóně hodně pomohl. Vždycky nám pomůže a řekne nám svůj názor, který nám obvykle pomůže a podpoří nás. Před pár lety jsem měl tu příležitost se s ním poprvé setkat, takže když jsem sem přicházel, už jsem o něm něco věděl. Je to parádní chlap, je skvělé mít ho kolem sebe, každý ho má rád. Samozřejmě, že jsem sledoval jeho hráčskou kariéru, vím, že byl opravdu moc dobrý. Když trénoval náš národní tým, tak jsem slyšel, že ho všichni hráči měli moc rádi, navíc jim dával hodnotné rady. Mám rád trenéry, kteří to dovedou. On jenom neříkal, co máme dělat, ale poradil nám i jak to máme dělat, a to nesvede každý.
Jaké bylo reprezentovat Švédsko na mistrovství světa a dalších velkých mezinárodních turnajích?
Byla to pořádná zábava a velká pocta. Během roku jsou různé turnaje a já jsem byl jejich součástí po dobu asi tří let. Musím říct, že teprve loni jsem se cítil skutečně dobře, vyhovoval mi styl i rychlost hry, myslím, že jsem odvedl kus dobré práce. Loňský rok byl pro mě velkým krokem kupředu a pomohl mi v přesunu za moře. Reprezentovat svou zemi je vždy výjimečné, tak doufám, že se mě to bude ještě někdy týkat.
Na MS v roce 2006 jsi se Švédskem vyhrál zlatou medaili, Tvůj bratr Henrik vyhrál v roce 2006 zlato na olympijském turnaji. Jak vnímáte úspěchy toho druhého?
Ta soutěživost mezi námi je velmi intenzivní Je skvělé přijet domů se zlatou medailí, hlavně když už má jednu i brácha. Hodně lidí se mě ptá na to, jestli na něj žárlím, ale já jim na to říkám, že jeho úspěch mě inspiruje. Makám o to víc a mám daleko větší touhu, abych své sny a plány uskutečnil. Jeho úspěch jen dokazuje, že já mohu být taky úspěšný a v této lize prorazit. Je těžké nás dva porovnávat, protože každý hrajeme na jiném postu, protože on je gólman.
Když jsi dostal šanci hrát v prosinci proti Rangers, Henrik řekl, že byl nervózní pokaždé, když jsi vyjel na led. Co si myslíš o této zkušenosti, byli jste teprve třetím párem dvojčat, která proti sobě v historii NHL nastoupila?
Byl to skvělý pocit, výjimečná noc po všech stránkách. Myslím, že teprve tak za 10 let to skutečně doceníme. Moc jsem si v tom zápase nezahrál a tak doufám, že těch šancí, kdy budu moci nastoupit proti bráchovi, budu mít v budoucnu ještě několik. Řekl jsem mu, že až proti sobě budeme příště hrát, že si proti němu vytvořím i nějaké ty gólové šance. Bylo parádní, že se tomu všechna média věnovala, museli jsme absolvovat spousty rozhovorů. Je to tak trochu jen a jen naše historie a to je na tom to skvělé.
Jak často mluvíš během sezóny s Henrikem a dáváte si nějaké rady?
Mluvili jsme spolu asi jednou týdně, ale o hokeji jsme toho moc nenapovídali. Většina našich hovorů o hokeji se odehrála už před sezónou. Řekl mi, jak těžké je tu uspět a jak je každý neskutečně dobrý. Dal mi v minulosti i pár rad, například že mám mnohem rychleji vystřelit, když dostanu puk. Většina těch rad ale byla obecných o NHL jako celku.
Jak moc náročné na psychiku bylo to, že hned po skončení série s Vancouverem jsi byl odeslán na farmu do Iowy, která v tu dobu hrála playoff AHL?
Bylo to hodně těžké, hlavně po tom sedmém zápase. Byla to těžké série a každý byl z té porážky zklamaný a naštvaný zároveň. Hned po zápase nám řekli, že pojedeme do Iowy. V ideálním případě by jsme si po tak náročné sérii, jako byla ta s Vancouverem, vzali pár dní volna a odpočinuli si, nicméně hned další den jsme už byli v letadle. S Iowou jsme hráli hned tu středu, a měl jsem pocit, že je to úplně nová série, nové playoff, nový začátek. Byli jsme plní emocí, ale jakmile ta série s Vancouverem jednou skončila, museli jsme na to zapomenout a začít znova. Ten první zápas byl hodně těžký, nicméně v letadle na cestě do Iowy jsme si řekli, že musíme hrát dál a musíme naši hru posunout ještě o kousek dál. Byla to dobrá zkušenost, tak doufám, že mi v úvodu sezóny pomůže.
Už sis zvykl na životní styl NHL? Překvapilo Tě něco?
Užívám si každý den. První týdny v Iowě byly pro mě v mnohém odlišné, od cestování, přes jídlo až po ubytování na hotelích. Přišel jsem tomu tady na chuť. Samozřejmě, že se musím den co den zlepšovat, abych se stal lepším hráčem, nicméně jsem rád, že jsem tady. Řekl bych, že vše kolem hokeje je tu snazší. Hodně lidí mi tady tu práci usnadňuje. Všichni, od chlapů, kteří nám pomáhají s cestováním až po lidi, kteří se nám starají o vybavení, odvádějí dobrou práci. Umožňují nám starat se jen o hokej. Nemusím se starat o brusle, nemusím si ani balit věci. Je úžasné, že se můžeme soustředit jen na hru a nemusíme se vůbec o nic jiného starat.
Jak moc se Ti líbí město Dallas?
Je velice pěkné, hlavně mám rád to počasí. Je tu teplo a hodně sluníčka a dá se tu dělat velké množství věcí. Jak jsem již říkal prve, když sem přijedete z Des Moines a AHL jako takové, tak spoustu věcí oceníte. Máme zde snad úplně všechno. Město se mi líbí, mám tu už i moc pěkný byt. V Iowě mám taky ještě byt, nicméně mám pocit, že bude asi hodně zaprášený. A doufám, že to bude ještě horší.
Tvá snoubenka Amanda se k Tobě sem do Dallasu přestěhovala před koncem sezóny. Jak moc jsi byl rád, že je tady s Tebou?
Když jsem s klubem podepsal smlouvu, tak jsme se spolu bavili o možnosti, že se sem za mnou přestěhuje a ona byla z této možnosti velmi nadšená. Ve svém předešlém bydlišti měla rozjetý nějaký vlastní business, zároveň se však chtěla přestěhovat. Takže pro ni to byl taky pořádný zážitek. Ve svém domovském městě žila hodně dlouho, takže si to tady teď společně užíváme a těšíme se na další sezónu.
Jaký je Tvůj nejlegračnější zážitek z nováčkovské sezóny?
Pamatuji si, když Patrik Štefan minul prázdnou branku v tom divokém lednovém zápase v Edmontonu. Když jsme se vrátili zpět do Dallasu na trénink, tak si z něho někteří hráči dělali srandu. Vzali si jeho hokejku a přilepili na ni ještě jednu čepel, takže ta čepel byla jednou tak velká. Byla velká, tlustá, dvojitá. On s tou hokejkou vyjel na led a párkrát s ní i vystřelil. Po zápase byl hodně naštvaný a vyvedený z míry, ale my jsme mu pomohli, aby se tomu zasmál. Myslím, že dneska už se tomu jenom směje.
