Brendan Morrison odpovídá
Rozhovor z 13. března 2009
Na otázky fanoušků tentokrát odpovídala nejnovější posila Stars, centr Brendan Morrison. 12. března 2009 vstřelil v utkání s Carolinou vítězný gól Dallasu, byl to jeho první bod v dresu Stars. Jen 3 body ho tak dělí od překonání hranice 500 bodů v NHL.
V čem si myslíš, že je největší rozdíl mezi hrou v kanadském městě a městě americkém?
Největší rozdíl je v zaměření se na hru. Média v tom hrají obrovskou roli, v televizi a v rádiích se v podstatě pořád mluví jen a jen o hokeji. Pochopitelně, že máme i jiné sporty, jako je americký fotbal a baseball, ale hokej je prostě sportem číslo jedna. Kanadská sportovní stanice, TSN, každý den hokejem začíná a hokejem i končí.
Jaké to je přijít do Dallasu, kde Tvůj švagr Darryl Reaugh komentuje zápasy místních Stars?
Když jdete do nového týmu, je fajn, pokud tam někoho znáte. Párkrát jsem ho slyšel v televizi, když jsme ještě s mými předešlými týmy zrovna nehráli zápas.
Co sis o Stars myslel ještě před tím, než jsi sem přišel?
Věděl jsem, že je to prvotřídní organizace. Znám se s Martym (Turcem) a Razor (Darryl Reaugh) tu už taky několik let působí, takže jsem věděl, že vše tady je prvotřídní. Než jsem sem přišel, vždycky mluvili o tom, jak je tato organizace skvělá. Zázemí a tréninkové centrum jsou velmi pěkné. Dělá se tu vše pro to, aby hráči byli na zápasy připravení.
Který tým byl pro Vás v době, kdy jsi hrál ještě za Michigan, největším rivalem a jak vzpomínáš na dobu, kterou jsi strávil v Ann Arbor?
Určitě to byli Spartans (Michigan State). Nejlepším zážitkem potom asi bude výhra v národním šampionátu. To bylo v roce 1996 a v prodloužení jsme porazili coloradskou univerzitu.
Kdybys nehrál hokej, čím by ses živil?
Mou vášní je rybaření. Kdybych mohl být profesionálním rybářem (směje se), tak bych asi dělal toto, tedy pokud to šlo. Pokud by to nešlo, tak vzhledem k tomu, že jsem v Michiganu vystudoval ekonomii, tak bych pravděpodobně pracoval v byznysu.
Kde nejraději chytáš a jakou máš nejlepší historku z rybaření?
Chytání lososů v Britské Kolumbii je něco úžasného. Rád chytám lososy a platýse. Dávám přednost sladkovodním rybám, třeba i pstruhům americkým, kteří se chytají jen těžko, ale pokud se to podaří, je to velká zábava. Jeden můj kamarád má asi hodinu od mého domu místo, kam chodíme chytat jesetery. Největší ryba, jakou jsem kdy chytil, byl asi dva a tři čtvrtě metru dlouhý jeseter.
Kdo byl Tvým nejoblíbenějším hráčem, když jsi vyrůstal a jakému týmu jsi fandil?
Když jsem vyrůstal, mým nejoblíbenějším hráčem byl určitě Wayne Gretzky, jako pro většinu kluků v té době. V osmdesátých letech bylo velmi zábavné koukat na tehdejší Oilers. Vypadalo to, že se hokejem skutečně bavili.
Proč jsi raději hrál na univerzitě než v juniorech?
V té době ještě nebyl draft a týmy měly možnost chránit si některé hráče, mě si takto ochránil tým Portland Winterhawks. Chtěli, abych za ně hrál, ale pro mě bylo nejdůležitější, abych dostudoval. Tehdy se poměrně často stávalo, že hráči naskočili do NHL přímo z univerzity a pokud byli dostatečně dobří, zvládli to bez ohledu na to, jakou cestu zvolili.
Tři body Tě dělí od dosažení hranice 500 bodů v NHL, co to pro Tebe znamená?
Když to má člověk před sebou jako já, tak o tom moc nepřemýšlí. Možná, že až to bude za mnou, že to pro mě bude něčím výjimečným, k čemu se pak budu vracet. Rád bych této mety dosáhl již dříve, ale posledních pár let jsem byl hodně často zraněný. Když se k tomu teď blížím, asi bych měl vzpomenout na všechny spoluhráče a parťáky z útoku, třeba na ten vynikající útok ve Vancouveru (s Markusem Näslundem a Toddem Bertuzzim), ve kterém jsem několik let hrál. Je super, když člověk dává branky ve chvíli, kdy se to od něj i očekává. Je to zábavné.
