Výlet do Dallasu – Cesta – díl 3

Dnes hrají Stars až večer (píšu to dopředu), dopolední rozbruslení je uzavřené a tak napíšu další článek. Franta Brdečka chtěl podrobnosti o cestě do Texasu, tak tentokrát něco o tomto tématu.

O cestě do Dallasu jsem začal uvažovat začátkem léta 2017. První co jsem udělal, bylo domluvit si dovolenou v práci. Přecejenom pracuju v malé firmě a když nejsem dva týdny, je to poznat. Potom jsem dlouho čekal na vypsání sezónního rozlosování Dallasu. Jakmile byl k dispozici, hledal jsem časový úsek, kdy je možné vidět nejvíce zápasů. Dobrá šňůra domácích zápasů byla na přelomu roku, ale to jsem někde slyšel, že bývají drahé letenky. Další příhodná šňůra se naskytla na přelomu února a března a nakonec v ní je ještě víc zápasů.

Výběr letenky

Potom následoval výběr letenky. Přiznám se, že to měl být můj první let letadlem, takže všechno bylo nové. Letenku jsem vybíral na stránkách Student Agency. Vybíral jsem a několikrát, přemýšlel kdy bude dobré letět tam a kdy zpět. Nakonec jsem vybral přestup v Londýně, byl totiž nejlevnější. Při samotném objednávání mě systém několikrát zahlásil vyprodaný let z Prahy do Londýna a tak jsem postupně od nejlevnějších letenek k dražším došel k odletu z Vídně. Letenku jsem platil kartou a vybral jsem při nákupu i pojištění stornování. Celkem letenka tam i zpět stála cca. 23 tisíc.

ESTA

Pak následovalo vyřízení ESTA. Což je takový formulář, který vyplníte na internetu a zaplatíte poplatek za zpracování americkou ambasádou. Pokud chcete jed do USA musíte mít buď vízum nebo právě ESTU. Mimochodem, hodně věcí platíte kartou. Častokrát ani není jiná možnost jak něco zaplatit. Dejte si pozor, aby jste ESTU vyplňovali na stránkách Americké ambasády, jinde to může být mnohem dražší.

Ve formuláři udáváte i místo pobytu. Původně jsem měl bydlet u známého, tak jsem tam zadal jeho adresu. Později se vyskytly komplikace a musel jsem si najít ubytování v hotelu. Ve schválené žádosti šlo ale místo pobytu bez problémů změnit.

Vypůjčit auto

Měl jsem tedy letenku, povolení, tak jsem si objednal auto. Můj známý z Dallasu mi totiž oznámil, že bez auta se tady nepohnu a jak jsem později zjistil, měl svatou pravdu. I tohle můžete vyřídit přes internet a zase zaplatíte kartou. Auto si vyzvednete po příjezdu na letišti a pak je tam při odjezdu zase vrátíte. Využil jsem stránky Rentalcars.com. Samotná jízda v USA je na samostatný článek.

Musím také poznamenat, že před odjezdem jsem opakovaně navštívil stránky Chci do Ameriky, kde jsem našel spoustu cenných rad a tipů.

Let do Londýna

Do Vídně jsem jel autobusem Student Agency, na letiště jsme přijeli 8:55, odlet byl v 11:25. Našel jsem podle letenky treminál ze kterého jsme měli letět. Tam jsem uviděl okénko British Airways a stoupl si do krátké řady. Když jsem přišel na řadu a spustil anglicky, paní překvapila a po prohlédnutí pasu začala slovensky. Vytiskla mě palubní lístek do Londýna i z Londýna do Dallasu, vzala si kufr, který jsem si nechtěl brát na palubu. Ten jsem uviděl až v Dallasu.

Pak jsem měl asi hodinu čas, koupil jsem si hamburger, přečetl něco novin co jsem vyfasoval v autobuse a pomalu se vydal k Gatu (bráně), odkud mělo letadlo letět. Vše je pěkně značeno, nemusíte se ničeho obávat, pokud nejste úplně blbí, neztratíte se. Postupně jsem prošel několika kontrolami bezpečnostními i dokladů až jsme čekali u toho tubusu co vede k letadlu. Vše probíhalo v pohodě, času jsem měl dostatek.

Let byl asi celkem v pohodě, nemám s tím zkušenosti, letěl jsem poprvé. Servis na lince do Londýna je placený, tak jsem si nic nedal, bylo to celkem drahé. Let navíc netrval dlouho, tak to šlo v pohodě vydržet. Vzlet byl pro mě trochu strašidelný, připadal jsem si jak na horské dráze, která ale jede rychle do kopce. Nepříjemné bylo praskání v uších, které mě trochu trápilo při nabírání výšky. Do Londýna jsme dorazili se zpožděním asi 5 minut. Přestup byl v pohodě. Měl jsem na něj hodinu a deset minut.

Let do Dallasu

Protože jsem letenku kupoval jako jeden celek, měli to udělané tak, že přestup byl v rámci jednoho terminálu. Vše pěkně značené. Museli jsme projít další bezpečnostní kontrolou a pak už jsem hledal bránu 27, odkud byl odlet do Dallasu. Vše pěkně značené. Tam jsem ukázal pas a poslali mě k pohovoru s úřednicí ohledně mého pobytu v USA. Byla to asi nejhezčí černoška, kterou jsem dodnes potkal. Velmi pěkná, příjemná a usměvavá. Ptala se na pár věcí, proč jedu do USA, co dělám, kdo je můj šéf, jaký byl let a jak se mám. Razítko na palubní lístek a mohl jsem do letadla. Pokud jste chlapec z vesnice, tak jako já, překvapí vás, kolik na letištích pracuje černochů. V Londýně jich byla většina, v Dallasu skoro všichni.

Do Dallasu letěly American Airlines letadlem Boeing 777-300. To je mnohem větší a komfortnější, než Airbus na trase do Londýna. Na opěradle před sebou máte dotykovou obrazovku s filmy, hudbou, televizí ale třeba i informacemi o letu. Na sedadle jsme měli v igelitovém pytlíku deku a polštářek za hlavu, dostali jsme sluchátečka do uší. Jídlo jsme dostali dvakrát, pití nám nabízeli snad šestkrát. Let měl trvat 10 a půl hodiny a nakonec trval hodin 11. Musím se přiznat, že pro mě byl nekonečný. Několikrát jsem během letu usnul a probudil se, bolelo mě koleno, svědily nohy, začínala bolet hlava. Párkrát jsem se byl projít v uličce, udělat si pár dřepů, protáhnout se.

Formality na letišti v Dallasu

Po příletu nás poslali k takovému kiosku, něco jako bankomat, kde jsme vložili cestovní pas k naskenování, oskenovaly se otisky prstů a vyplnili jsme co do USA přivážíme za zvířata, potraviny, peníze a tak. Nepřivážel jsem v podstatě nic. Pak následovala další kontrola u přepážky, kde jsem zanechal úplně všechny otisky prstů, pán se mě ptal kam jedu a proč a dal mi do pasu razítko. Welcome to USA povídal.

Byl jsem rád, ale za chvíli jsem si vzpomněl, že vlastně nemám kufr 🙂 , tak hledat kufr. Všechno proběhlo v pohodě, a při odchodu jsem absolvoval ještě jeden pohovor. Tam mě takový starší úředník, který měl jedno oko jakési špatné sprdl, že sme porazili v hokeji USA a neporazili Rusko.

No a bylo hotovo. Vylezl jsem před halu, kde mě dva zaměstnanci rádi a s úsměvem poradili jak se dostanu k půjčovně aut.