Ohlédnutí za playoff 1999 – Oilers – část první

Vážení fandové Stars,

nedávno jsem dělal pořádek v dokumentech svého notebooku. Našel jsem tak už dávno zapomenutý soubor, s jehož obsahem Vás nyní hodlám postupně seznámit. Předesílám, že jsem se rozhodl text nijak zásadně neupravovat, aby byla zachována určitá autenticita, stejně tak jako určité fanouškovské a tedy i neprofesionální vyjadřování.

Ačkoli to tak nemusí na první pohled vypadat, celý text jsem dával dohromady dlouhé měsíce. Chtěl jsem totiž fanoušky Stars, kteří nepamatují playoff z roku 1999, seznámit s okolnostmi šestnácti vítězných zápasů, které nakonec vedly k zisku prvního a zatím posledního Stanley Cupu pro tým dallaských Hvězd.

Oilers: První těžký krok

První krok bývá někdy ten nejtěžší a toto rčení asi nebylo tak daleko od pravdy. Začínali jsme bez Hatchera, který ještě odpykával trest za faul na Roenicka, kterému zlomil nadvakrát čelist. Byla to odveta za faul na Modana. Kapitánské C tak dostal Joe Nieuwendyk. Edmonton byl těžký soupeř, dva roky zpátky nás v game 7 hrané v Dallasu vyřadil.

Game 1: Oilers se dostali do vedení jednu minutu před koncem druhé třetiny. Do té doby byli Salo i Belfour nepřekonatelní. Vyrovnání zařídil hned v úvodu třetí třetiny Lehtinen poté, co Modano nedal z 30 cm do prázdné. Stačilo nám pouze 13 vteřin! O vítěznou branku se postaral Guy Carbonneau, přičemž branku „udělal“ dobrým pohybem Blake Sloan, který zaznamenal svůj první bod v NHL. Zbývalo udržet sedm minut. Skvělou práci odváděla třetí Carbova linka, nicméně v posledních vteřinách, které jsme trávili za brankou soupeře, dostali Keane a Carbo co proto. A byla z toho 5 vteřin před koncem pěkná mela, neb Carbo poměrně hodně krvácel . Jeho tvář byla celá od krve. Třetí linka hrála ve složení Reid, Carbo a Keane. Udrželi jsme to, pochopitelně byla ještě bitka na úplném konci. Carbo, Lehtinen a Tommy Salo – tři hvězdy zápasu. Soupeře jsme přestříleli 31:13 na střely, na šance to bylo 19:10, na vhazování jsme dominovali 42:26. Prohráli jsme na trestné minuty 41:24. Zajímavostí bylo, že Tommy Salo před utkáním zvracel. Nervozita si vybrala svoji daň, na jeho výkonu to ale nebylo vůbec znát.

Game 2: Oilers hráli bez Ryana Smythe, asi největší hvězdy týmu. Bill Guerin šel hnedka při prvním střídání ven, tak moc byl nažhavený! Byl to jeho první zápas v playoff, v game 1 totiž nehrál. Těsně před jejím vypršením dal na led Ken Hitchcock checking line a po parádním pasu Reida zavěsil hrdina prvního zápasu Guy Carbonneau. Poté až do konce druhé třetiny útočila hlavně druhá Nieuwendykova formace. Nicméně nejblíže ke skórování se dostal Jere Lehtinen po příhře Bretta Hulla. Puk trefil tyč a mířil do branky, ale na brankové čáre puk vyhodil Ethan Moreau. Ve třetí třetině měla šance hlavně naše druhá formace, ale Salo se překonával. Naopak na druhé straně zaskočil Belfoura Mike Grier střelou zpoza branky. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Niinimovi se zamotal puk pod nohama, zmocnil se ho Lehtinen a zvýšil na 2:1. Stejní střelci na straně Stars jako v úvodním zápase. Edmontonu se zranil  Kelly Buchberger. Pak přišel nádherný okamžik druhé formace, když parádní backhandovou střelou zvýšil Jamie Langenbrunner. Láhev Tommyho Sala vystřelila s velkou rychlostí do vzduchu. What a backhand! Zápas ještě zdramatizoval tři minuty před koncem Richard Matvichuk, když za bezmocného Belfoura srazil přihrávku Douga Weighta. Vadou na kráse byla ztráta Guy Carbonneaua, kterého dojel u mantinelu Doug Weight. Výsledkem bylo poraněné koleno. Shawn Chambers si na tento zákrok po skončení zápasu u rozhodčích stěžoval tak vehementně, že dostal ještě pár trestných minut navíc. Belfour, Lehtinen a Salo byli třemi hvězdami zápasu. Statistika podobná jako po prvním zápase. 34:19 na střely, 16:11 na šance a vhazování 47:31. Stejně jako v prvním zápase se neprosadily přesilovkové formace ani jednoho z týmů.

Game 3: První zápas venku. Před samotným zápasem se hodně mluvilo o rozdílu kvality ledu nahoře v Edmontonu a dole v Texasu. Tento zápas pracovně nazývám „Velká noc videa“. První zkoumání přišlo pět minut před koncem první třetiny. Belfour schoval puk pod rukavici a nebylo tedy vidět, kde je puk, jestli před čárou, nebo za ní. Logické vyústění: „No goal“. Jen o pár vteřin později se však už Oilers radovali, když se z předbrankového prostoru, a lépe řečeno brankového prostoru, prosadil Ryan Smyth. Do brankoviště ho ale strčil Darryl Sydor. 1:0. A to ještě nebylo vše. Minutu před koncem 1první třetiny se prosadil Marchant. Oilers byli na koni. Ale jen do té chvíle, než se ukázalo, že Moreau stál malíčkem v brankovišti. Branka tedy nebyla uznána a hala bouřila a bučela. Po 13 minutách druhé třetiny jsme inkasovali podruhé. Ale branka nebyla opět uznána, neb Belfourovi zabránil v cestě do branky Falloon. Hala opět bouřila, ale to ještě nebylo všechno. Nebezpeční byli především Grier a Marchant, kteří byli nasazováni na Modanovu formaci a kteří vyráželi do nebezpečných brejků. Těsně před koncem druhé třetiny nastřelil Lukowich tyčku po nádherné individuální akci. Ještě před přestávkou šel na trestnou lavici Jere Lehtinen a Oilers si tak přesilovku přetáhli do třetí třetiny. Prosadil se Ryan Smyth. Ačkoli byl Smyth špičkou brusle v brankovišti, branka platila a Stars museli dotahovat dvoubrankový deficit. Snížit dokázal o několik minut později takovou nemastnou, neslanou střelou Mike Keane. A další gól Stars na sebe nenechal dlouho čekat. Hogue nádherně prošel středním pásmem, Weight, který si protáhl střídání, se nestačil vrátit a Modano pak už jen dorazil střelu Hogua za bezmocného Sala. Dokonalý obrat dokončil Joe Nieuwendyk. A jak jinak, střelou švihem z velké dálky. Parádní přihrávku si připsal Jamie Langenbrunner. Oilers měli ještě velký tlak těsně před koncem, ale Belfour byl pozorný. Modano byl vyhlášen první hvězdou zápasu, Smyth druhou a Joe Nieuwendyk třetí. Na střely jsme vyhráli 28:22, na šance 10:9, na buly 50:31. Opět jsme nevyužili ani jednu z šesti přesilovek, soupeř naopak využil hned dvě. Na hity vyhrál Edmonton 36:24.

Game 4: Wayne Gretzky vhodil úvodní buly a hrálo se. Přišla však kuriózní situace. Ryan Smyth kopl bruslí do obličeje Douga Weighta a ten hodně krvácel, proto musel ze hry. Hodně aktivní byl Lukowich. Důvod byl jasný, chyběl Hatcher a už druhý zápas chyběl i Matvichuk. Za Stars nastupoval i Doug Lidster. 5 minut po začátku druhé třetiny se ale prosadil Ryan Smyth. Jako obvykle. Opět dlouho trvalo, než se Dallas prosadil. V podstatě 40 minut. Pomohla až přesilovka. Trefil se Joe Nieuwendyk, přihrával Modano a Sydor. Klíčem ale bylo vyhrané buly a to vyhrál Joe Nieuwendyk čistě přímo na Sydora. Šest a půl minuty po začátku třetí třetiny se trefil Marchant a Dallas musel opět dotahovat. Srovnat nám opět pomohla přesilovka. Zubov našel pěkným křižným pasem Langenbrunnera a ten střelou z první rozvlnil síť Salovy branky. Zásluhu na akci měl i Derek Plante, který dobře zavezl puk do pásma. Rozhodnout nakonec muselo prodloužení. Joe Nieuwendyk ale jasně ukazoval, že dneska chce vyhrát a že vyhraje. Napřed ale musel ukázat několik parádních zákroků Eddie Belfour. Joe Nieuwendyk několik šancí nedal, nakonec se ale prosadil. Ale trvalo to skoro tři celé třetiny navíc. Zubov po pasu od Hogua vystřelil od modré a puk se od Joea Nieuwendyka odrazil za bezmocného Sala. Branka byla ještě přezkoumána videorozhodčím, ostatně jako každá branka, a po chvilce zkoumání bylo potvrzeno, že branka platí. Aktivní kopnutí tam nebylo. Oilers jsme tedy vyřadili ve čtyřech zápasech, tedy nejrychleji, jak to jen šlo. Zápasy s Oilers byly hodně náročné, ale Stars byli vždy o fous lepší. Tommy Salo byl v této sérii parádní. Stejně tak Ryan Smyth či Grier s Marchantem. Za Edmonton nastupovali v té době třeba Bill Guerin, Janne Niinimaa, Pepa Beránek či Franta Musil.

Zajímavostí bylo, že ostrostřelec Brett Hull získal ve čtyřech zápasech jen jednu asistenci, zatímco Joe Nieuwendyk vstřelil tři branky.

V druhé části se budu věnovat dalšímu soupeři, který nás čekal na cestě za Stanley Cupem, tedy St. Louis Blues.